látky ovlivňující psychiku člověka, především náladu, vnímání (času, prostoru, barev, zvuků, tělesného schématu) a chování; modulují prožívání, snění, pud sebezáchovy apod. Jejich účinkem vznikají nereálné představy (halucinace), kterými mohou být barevné či strukturální vize, bizarní tvary, snové krajiny. Intoxikovaný je překvapen pestrostí barev a tvarů a mívá dojem, že pochopil, co se v běžně používaných předmětech skrývá. Značným rizikem halucinogenů je potenciální agresivita a také úmyslné či neúmyslné sebevražedné jednání. K halucinogenům patří deriváty indolových *alkaloidů, například *LSD, psylocybin, dimethyltryptamin, *harmin, deriváty piperidinu, například atropin, belladonin, hyoscyamin, scopolamin, konopné alkaloidy (THC) a částečně také *psychostimulační látky ze skupiny amfetaminů, například *mezkalin, amfetamin, methylendiaminoamfetamin (MDA), methylendioxymethylamfetamin (*MDMA).$Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivní pro skupiny lidí, kteří se chtějí osvobodit od vžitého řádu a konformního stylu života, jakými byli v šedesátých letech 20. století hippies. Podobně jako u psychostimulačních látek hrozí i u halucinogenů spíše závislost psychická než fyzická. Dlouhodobé užívání může vést k toxické halucinačně-paranoidní psychóze. Halucinogenní účinky mohou mít i některé další látky používané v *lékařství, například celková anestetika fencyklidin (PCP) a ketamin, označované jako delirogeny, protože vyvolávají kvalitativní poruchy *vědomí a způsobují totální nebo ostrůvkovou ztrátu paměti, případně agresivní chování. PCP patří mezi nejnebezpečnější drogy vůbec, s velmi vysokým rizikem vzniku závislosti. (Petr Bureš)