český lékař a spisovatel; spoluzakladatel oboru sociálního lékařství, zakladatel prvního protituberkulózního sanatoria v Rakousku-Uhersku pro léčbu dětské skrofulózy v Luži-Košumberku (1901), celoživotní bojovník proti tuberkulóze, organizátor a zakladatel protituberkulózních zařízení v Československu (Státní dětský léčebný Šrobárův ústav v Dolním Smokovci, jako největší tatranské středisko pro léčbu tuberkulózy, Zemská léčebna v Šumperku), lidovýchovných zdravotních ústavů v Chrudimi, Kladně, Pardubicích, Praze aj. Stál v čele rodící se sociální a zdravotní péče po roce 1918 jako sekční šéf odboru sociálních věcí ministerstva zdravotnictví, intenzivně se věnoval prevenci tzv. sociálních chorob, zvláště tuberkulózy. Byl spoluzakladatelem Ligy proti tuberkulóze (1919), spolu s Alicí Masarykovou přivedl do *země Rockefellerovu nadaci. Byl rovněž vynikajícím pedagogem (v teorii i v praxi), jak ve výchově nemocných dětí dlouhodobě žijících v ústavu, tak i na *Masarykově univerzitě, kde v letech 1922–1930 vedl Ústav sociálního lékařství, jehož byl zakladatelem.$Z hlediska sociální a kulturní antropologie má značný význam několik dalších Hamzových počinů: založení Studentského zdravotního ústavu v Brně (1922, byl jeho přednostou), první protituberkulózní poradny a ordinace pro železničáře v Brně-Králově Poli (1922), kterou také až do své smrti vedl. Kompletně byla Hamzova ordinace vystavena na jubilejní výstavě k 10. výročí vzniku ČSR na nově otevřeném výstavišti v Brně-Pisárkách v květnu 1928. Pro Brno Hamza vytvořil (podle vzoru *měst Le Havru, Orléansu, Paříže a Ženevy) //Zdravotní desky bytové// (1927), jimiž usiloval o odstranění zdravotní závadnosti staveb, občanských i obecních. V péči o zdravé bydlení viděl jednu z cest, jak snížit výskyt tuberkulózy. Prosazoval teze, že „tuberkulóza je choroba bytová a bez bytové péče nepotlačíme tuberkulózu vůbec! (…) Vadné byty stávají se jatkami veškeré kultury, ba stávají se jatkami lidské bytosti vůbec, zvláště těch slabých, kteří si pomoci nemohou“. Proto pro každý dům v Brně navrhoval zřídit zdravotní bytovou desku – zdravotní průkaz domu. Na pokyn ministerstva zdravotnictví vypracoval v roce 1928 //Tatranský zákon//, v němž stanovil pro slovenské Tatry zásadní hygienická a sociální pravidla, jimiž bylo třeba se řídit při zdravotním využití Tater a při stavbě nových léčebných domů. Rozdělil Tatry podle lokálních klimatických a povětrnostních podmínek, nadmořské výšky a horského místopisu na jednotlivé oblasti a jim přiřadil diagnózy, které se tam měly léčit (Basedowova choroba, tuberkulóza, psychická onemocnění). Pořídil podrobný výčet zdravotních, hygienických a společenských závad v hotelích, sanatoriích i privátních *vilách. Inspiroval se Reglementy německého lékaře Alexandra Spenglera (1827–1901), který v roce 1853 otevřel první protituberkulózní středisko ve švýcarském Davosu. Hamza je využil už v Luži. Pro Spolek Dům útěchy, který budoval v Brně první protirakovinnou nemocnici v ČSR, sepsal Hamza v roce 1928 stanovy. (Věra Linhartová)