(13. 2. 1935, Káhira, Egypt), egyptský filozof a levicový intelektuál. V roce 1966 získal doktorský titul na pařížské Sorbonně a od roku 1967 vyučoval na *univerzitách v Egyptě, USA, Maroku či Japonsku. Dlouhodobě působí ve funkci viceprezidenta Federace arabských filozofických společností. Proslul jako tvůrce islámského reformního projektu nazvaného „Dědictví a modernita“ (arabsky: //Al-Turath wa al-Tajdid//), který se parciálně zabývá tématem „Náš postoj vůči dědictví Západu“ (arabsky: //Mawqifuna min al-Turath al-Gharbi//).$Kritizoval rozbor orientalistického *diskurzu Edwarda W. *Saida za přijetí západních standardů sekulárního *humanismu, čímž se podle něj Said sám přiblížil zpochybňovanému přístupu orientalistů. Hanafi je v arabském světě stěžejním propagátorem okcidentalismu jako prostředku ke studiu a poznávání *Západu. Ve svých dílech se zaměřuje na islámskou filozofii a právní vědu. Pro své umírněné postoje vzbudil nelibost islámských fundamentalistů a byl označen za apostatu. Filozoficky je silně ovlivněn Edmundem *Husserlem. Z díla: //Religious Dialogue and Revolution// (Náboženský dialog a revoluce, 1977), //Muquaddima fi’ilm al-Istighrab //(Úvod do okcidentalismu, 1991), //Islam in the Modern World// (Islám v moderním světě, 1995), //Cultures and Civilizations, Conflict or Dialogue? //(Kultury a civilizace, konflikt nebo dialog?, 2005). (Marcela Zoufalá)