souhrnný název pro neglazované duté terakotové sošky různých tvarů, které zdobily vchod a okolí velkých hrobek //(kofun)// stavěných v Japonsku převážně od 4. do 7. století. Sošky různé velikosti (od 40 do 150 cm) většinou zpodobňovaly mužské i ženské postavy (bojovníky, jezdce, *šamanky), dále pak koně i jiná zvířata, sedla a postroje, obydlí a domácí náčiní, častokrát však měly pouze jednoduchý cylindrický tvar. Podle *legend zmiňovaných v kronice //Nihon šoki// (720 n. l.) sošky údajně zastupovaly lidské či zvířecí oběti, které byly zaživa pohřbívány společně s nebožtíkem. Archeologické nálezy však nepotvrdily, že by ve starověkém Japonsku existoval *zvyk pohřbívat se zemřelým i oběti – ať již živé či mrtvé. (Jan Sýkora)