americký kulturní antropolog; průkopník a hlavní představitel směru, který sám označil jako *kulturní materialismus. Harris studoval pod vedením Juliana *Stewarda (1902–1972) na Kolumbijské univerzitě (BA, 1948), kde také v roce 1953 získal doktorát. Převážnou část své akademické dráhy prožil na Kolumbijské univerzitě, kde vypracoval své vlivné teorie kulturního materialismu. Kolumbijskou univerzitu opustil v roce 1980, když získal místo na katedře antropologie Floridské univerzity, kde zůstal až do konce své profesní dráhy.$Harris podnikl terénní výzkumy na čtyřech kontinentech. V roce 1956 uskutečnil terénní výzkum v Islas de la Bahia (Brazílie), na němž založil dílo //Town and Country in Brazil// (Město a země v Brazílii, 1956). V roce 1956–1957 provedl výzkum v Mozambiku, kde se zabýval portugalským vlivem na kulturní *transformaci afrických populací. Výsledky popsal v subjektivně zabarveném textu //Portugal’s African „Wards“ //-// A First Hand Report on Labor and Education in Mocambique// (Portugalská „ochrana“ Afriky – zpráva z první ruky o práci a vzdělávání v Mozambiku, 1958). Další výzkumy uskutečnil v Africe, Ekvádoru a Indii a zúročil je v díle //Minorities in the New World// (Minority v novém světě, 1958).$Kulturní materialismus představil v pomyslné trilogii věnované antropologické teorii: //The Nature of Cultural Things// (Povaha kulturních záležitostí, 1964), //The Rise of Anthropologial Theory: A History of Theories of Culture// (Vzestup antropologické teorie: Historie teorií kultury, 1968) a //Culture, Man and Nature: An Introduction to General Anthropology// (Kultura, člověk a příroda: Úvod do obecné antropologie, 1971). V první knize podal epistemologický základ kulturního materialismu, v druhé osobitým způsobem vylíčil dějiny antropologie a podrobil kritice školu Franze *Boase, *konfiguracionismus Ruth *Benedictové (1887–1948) a Alfreda Luise *Kroebera (1876–1960) a *strukturální antropologii Clauda *Lévi-Strause (narozen 1908). Polemizoval zde s idiografickými přístupy v antropologii; na dějiny antropologie pohlížel z perspektivy kulturního materialismu, který zevrubně uvedl právě v tomto díle. Dále obhajoval tezi, že antropologie neexistovala před *osvícenstvím, protože teprve tehdy se formovalo antropologické pojetí pojmu *kultura. V třetí knize demonstroval sílu kulturního materialismu jeho schopností interpretovat kulturní jevy. Souhrnně zhodnotil kulturní materialismus v knize //Cultural Materialism: The Struggle for a Science of Culture// (Kulturní materialismus: Zápolení o kulturologii, 1979). O teoretických otázkách kulturního materialismu diskutoval ještě v díle //Theories of Culture in Postmodern Times// (Teorie kultury v postmoderní době, 1999), v níž se vrátil k tématům, kterými se zabýval již v knize //Cultural Materialism//; probíral emický a *etický přístup, *sociobiologii, *biologický determinismus a *kulturní determinismus, idiografické a nomotetické přístupy v antropologii apod. Ostré kritice podrobil zejména *strukturalismus, *symbolickou, *interpretativní a *postmoderní antropologii.$Při formulování tezí kulturního materialismu se Harris inspiroval dílem Karla *Marxe (1818–1883). Koncepci kulturního materialismu založil na principu kauzální priority infrastruktury (způsob výroby a reprodukce materiálního života kultury), která ovlivňuje strukturu (sociální strukturu, systém *příbuzenství, *ekonomiku apod.) a ta zase superstrukturu (symbolické systémy). Harris byl přesvědčen, že podobné technologie aplikované v obdobných prostředích mají tendenci produkovat analogické uspořádání výroby a produkce, které pak vyvolávají obdobné druhy sociálních uspořádání, jež ospravedlňují a koordinují svoje aktivity prostřednictvím analogických systémů hodnot a věr.$Harris svou výzkumnou strategii rozšířil o emický a etický přístupu (*metoda emické deskripce, *metoda etické deskripce), které poprvé představil Kenneth *Pike (1912–2000). V Harrisově pojetí se výzkumník při emickém přístupu učí pravidlům a kategoriím studované kultury z perspektivy zkoumané kultury. Při etickém přístupu pracuje s pomocí vědeckých konceptů a měřítek (kalorie, porodnost, úmrtnost apod.), a to bez ohledu na perspektivu příslušníků zkoumané kultury. Harris vypracoval vlastní metodu využití obou přístupů, a to jejich kombinací s behaviorální a mentální dimenzí sociokulturních jevů. Tím získal matici „emický popis mentálního života“, „emický popis behaviorální oblasti“, „etický popis mentálního života“, „etický popis behaviorální oblasti“. Tato matice umožňuje studovat a vysvětlovat sociokulturní jevy z několika perspektiv, přičemž kulturní materialismus usiluje o vymezení vztahů mentálních sdělení a jejich emického popisu k chování a jeho etickému popisu. Harris tím však nerezignoval na uskutečnitelnost etického popisu mysli druhého člověka; antropolog v jeho pojetí může reálně popsat mentální život druhého.$Harris je autorem řady dalších knižních publikací. V knize //Patterns of Race in the Americas// (Rasové vzorce v Amerikách, 1964) analyzoval vzorce vztahů mezi *rasami v obou Amerikách za použití teoretického rámce kulturního materialismu. V práci //Cows, Pigs, Wars and Witches: The Riddles of Culture// (Krávy, prasata, války a čarodějnice: Kulturní hádanky, 1974) užil kulturní materialismus k vysvětlení rozmanitých enigmatických jevů: proč je v indické kultuře kráva posvátná, proč je vepřové v muslimských a židovských kulturách *tabu, jaké jsou příčiny honu na čarodějnice v *Evropě apod. V knize //Cannibals and Kings: The Origins of Cultures// (Kanibalové a králové: Zrody kultur, 1977) zkoumal, jak se kultury přizpůsobují měnícím se ekologickým podmínkám. Dílo //Good to Eat: Riddles of Food and Culture// (Je dobré jíst: Hádanky jídla a kultury, 1985) zasvětil různorodosti gastronomických vzorců a hledal jejich vysvětlení na úrovni praktické, ekonomické nebo politické. Kniha je polemikou s Lévi-Straussovou tezí, že klasifikačním systémům, které pracují i s *potravinovými tabu, můžeme porozumět, protože „je dobré je myslet“ (není jasný obsah sdělení). Harris argumentoval, že zvíře je nejdříve dobré sníst a pak teprve myslet. V díle //Our Kind: Who We Are, Where We Came From, and Where We Are Going //(Náš druh: Kdo jsme, odkud pocházíme a kam míříme, 1989) probíral otázky sociální, kulturní a *biologické evoluce ve vztahu k rozvoji *politiky, mužské *dominance, evoluci rad apod. V publikaci //America Now: The Anthropology of a Changing Culture// (Současná Amerika: Antropologie měnící se kultury, 1981), která později vyšla také pod názvem //Why Nothing Works: The Anthropology of Daily Life// (Proč nic nefunguje: Antropologie všedního života, 1987), věnoval pozornost otázkám existence kriminality, moderních *kultů, špatných výrobků, úpadku amerického dolaru apod.. V posledních pěti uvedených knihách opakovaně hledal odpovědi na různé „kulturní hádanky“; přirovnal je k bramborovým lupínkům, kdy nikdo nedokáže sníst pouze jeden. (Martin Soukup)