věštec (u *Etrusků) předpovídající budoucnost podle tvaru *jater obětovaného *zvířete, nejčastěji ovcí. Jako pomůcku používali modely jater rozdělené do jednotlivých sektorů označených jmény *bohů a dalších zejména nebeských jevů. Byl nalezen podrobně popsaný bronzový model v Piazenze a známe i další, například alabastrový v Perugii. Podobně jako další zástupci etruské inspirované *mantiky se haruspikové s příchodem etruské dynastie Tarquiniovců rozšířili i v *Římě. O věrohodnosti jejich učení měli učení *Římané své pochybnosti, vyjádřil je například *Cicero ve své poznámce, že se diví, proč se dva haruspikové na potkání jeden druhému nesmějí (z toho důvodu, že jejich *věštění nevycházejí z konkrétních poznatků a fakt, ale jsou nahodilá). Nicméně obliba haruspiciny přetrvala až do pozdní *antiky a zanikla až na konci 4. století, kdy *císař Theodosius svými *edikty z let 391 a 393 zakázal provozování veškerých pohanských *kultů. (Marie Pardyová)