takzvané „zlaté“ období japonských dějin (794–1185), charakteristické rozvojem dvorské kultury; začalo rokem 794, kdy se císař Kammu přestěhoval do nově vybudovaného *města *Heiankjó (dnešní Kjóto). Název doby, odvozený z názvu sídelního města, znamená „mír a pokoj“.$Období Heian představuje vyvrcholení klasické japonské kultury (vznik děl reflektujících národní vědomí a opouštění kontinentálních vlivů) a definitivní vřazení Japonska do rodiny světových kultur. Rozvíjí se zejména literatura (*poezie i próza, například dílo //Gendži monogatari// [vznik v letech 1001–asi 1013, česky: //Příběh prince Gendžiho//, 4 sv. Praha: Paseka, 2002–2008] autorky Murasaki *Šikibu je považován za první román na světě), sochařství (zobrazující zejména buddhistický *panteon), architektura (převážně *sakrální) a malířství.$Zřetelný rozpor kulturního rozvoje neseného úzkou dvorskou vrstvou s vývojem politickým (nezájem dvora o situaci v *zemi, zbytňování a hromadění institucí) znamenal, že poslední léta doby Heian byla poznamenána sveřepými spory silných vojenských rodů o moc. Z nich vyšel vítězně rod *Minamoto, který převzal veškerou moc v zemi a založil první *vládu *šóguna, *šógunát. (Helena Honcoopová, Jaroslav Malina)