bezprávný a nesvobodný zemědělec ve starověké Lakónii a Messénii na jihu Peloponéského poloostrova v takřka otrockém postavení vůči *Sparťanům. Heilóti byli přiděleni občanům Sparty a pravidelně jim odváděli *naturální dávky (až čtyři pětiny výtěžku); nebyli však *otroky jednotlivých Sparťanů, nýbrž spolu s *půdou náleželi celé sparťanské obci, zůstali jejím majetkem a nemohli být ani děděni, ani prodáni. Při svém špatném sociálním postavení i počtu, který mnohonásobně převyšoval počet Sparťanů, se často bouřili; proto náležela k výcviku spartských efébů takzvaná //krypteiá// (trestné výpravy, které končívaly povražděním mnohých heilótů). Také nastupující *eforové každoročně vypovídali heilótům *válku. Teprve od poloviny 5. století př. n. l. se začalo sociální postavení heilótů zlepšovat, takže si mohli ušetřit i peníze na vykoupení. Rovněž mohli vstupovat do vojska a při statečném chování mohli být propuštěni na svobodu. (František Čapka, Jaroslav Malina)