1. původně *náčelník, představený, hodnostář s mocí vojenskou i civilní, později:$2. královský zástupce pro správu jistého území (někdy též *purkrabí); funkce se vžila od 14. století, význam vzrostl za *husitského hnutí (vojenský hejtman v polním vojsku – polní hejtman). V průběhu historie se úloha hejtmana měnila. V pohusitském období došlo ke vzrůstu moci *šlechty a také k stabilizaci hejtmanské funkce (v době nepřítomnosti *krále jej zastupoval, *úřad německých *lén, zřízený za Jiřího z Poděbrad [1420–1471], doložený pak v roce 1493, zrušený v roce 1651, vedl agendu zahraničních lén, staral se o vrácení území odpadlých za husitství zpět k České koruně); působil ve všech *zemích České koruny (nejdříve se funkce ustálila na Moravě, posléze i ve Slezsku a v obou Lužicích). V Čechách byla jiná situace: 1 až 6 hejtmanů bylo jmenováno v době nepřítomnosti krále, za Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) převzali *místodržící (po krátké době i za Ferdinanda I. [1526–1564]). Úloha hejtmana se měnila, po Bílé hoře stanul v čele moravského *královského tribunálu, od 18. století *zemského gubernia, předsedal i *zemskému sněmu a *apelačnímu soudu, od roku 1861 Moravskému zemskému výboru; titul byl vyhrazen jen pro vyšší armádní důstojníky a pro *krajské hejtmany;$3. krajský hejtman, od *středověku náčelník politické, vojenské, finanční a soudní správy na území kraje;$4. okresní hejtman, v *českých zemích státní *úředník stojící v čele okresní politické správy. (František Čapka)