(též otogravura, klíčotypie), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('grafika')">*grafická</span> technika spočívající na principu tisku z&nbsp;hloubky, založená na nerozpustnosti osvětlené chromované želatiny ve vodě.$Za tiskovou formu slouží měděná deska, mechanicky opracovaná fasetou a&nbsp;dokonale odmaštěná. Takto vyhlazená deska se zapráší prostřednictvím naprašovací skříňky, v&nbsp;níž je asfaltové zrno rozvířeno převrácením skříňky, rozfoukáním či otáčením celé bedny, zavěšené dvěma osami ve stojanu. Naprášená tisková forma je zahřívána nad plamenem lihového kahanu stejnoměrně po celé ploše, aby k&nbsp;ní jednotlivá zrna přilnula. V&nbsp;následující fázi je takto vzniklý rastr opatřen želatinovou vrstvou, zcitlivělou vůči světlu dvojchromanem draselným. Po zaschnutí vrstvy dochází ke zkopírování ruční kresby, provedené na tenkém pigmentovém papíře, či fotografického negativu na slunečním světle či pod silnou lampou. Následuje ponoření tiskové formy do vodní lázně („vyvolání“), v&nbsp;níž se odplaví neosvětlená chromová sůl. Tímto způsobem opracovaný povrch je připraven k&nbsp;leptání roztokem chloridu železitého. U&nbsp;tmavších partií dochází k&nbsp;hlubšímu vyleptání, u&nbsp;světlejších partií k&nbsp;povrchovému vyleptání. Vyleptaná tisková forma se opláchne vodou, odstraní se vrstva želatiny a&nbsp;asfaltový kryt. Vlastní tisk se uskutečňuje na ručním měditiskařském lisu.$Pokusy s&nbsp;osvětlováním chromované želatiny lze zaznamenat od roku 1816 v&nbsp;souvislosti s&nbsp;vynálezcem fotografie Josephem Nicéphorem Niépcem (1765–1833). V&nbsp;roce 1858 britský fotograf William Henry Fox Talbot (1800–1877) opatřil měděnou tiskovou formu vrstvou želatiny, jíž zcitlivěl vůči světlu dvojchromanem draselným. Zcitlivěnou desku v&nbsp;rámci inspirace technikou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('akvatinta')">*akvatinty</span> nahřál, čímž docílil přitavení kalafunového prášku k&nbsp;desce. Následně na tiskovou formu přiložil diapozitiv, jejž osvětlil a&nbsp;vyvolal. Takto upravená deska sloužila pro účely zaleptání. Na tento <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vynález')">*vynález</span> navázal v&nbsp;roce 1878 český novinář a&nbsp;malíř Karel Václav Klíč (1841–1926). Klíč uskutečnil syntézu techniky akvatinty, Niépceho a&nbsp;Talbotova vynálezu, která dala vzniknout heliogravuře – doslova rytině světlem.$Heliogravura přispěla k&nbsp;rozvoji světového grafického průmyslu, neboť znamenala nástup vysoce kvalitního tisku fotografií a&nbsp;dokonalé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('reprodukce')">*reprodukce</span> polotónových předloh. Vyznačovala se vysokou setrvalostí tiskové formy. Vynález heliogravury je svým významem srovnatelný s&nbsp;vynálezem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('knihtisk')">*knihtisku</span> tím, že vytvořil podmínky pro uplatnění nové polygrafické techniky, pro tisk ilustrovaných časopisů, merkantilu a&nbsp;uměleckých děl v&nbsp;masovém měřítku a&nbsp;přispěl tak k&nbsp;rozvoji masové kultury 20. století. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Půtová, Barbora')">Barbora Půtová</span>)