český lingvista, biblista, teolog a&nbsp;religionista; profesor religionistiky, přední znalec <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon, Starý')">*Starého zákona</span>. V&nbsp;letech 1945–1948 studoval teologii na Husově evangelické bohoslovecké fakultě v&nbsp;Praze; filozofii (u&nbsp;Jana Patočky) a&nbsp;češtinu studoval na Filozofické fakultě <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Karlova univerzita')">*Univerzity Karlovy</span> v&nbsp;Praze. V&nbsp;rámci studia pobýval v&nbsp;letech 1947–1948 na stipendijní stáži na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzita')">*univerzitě</span> v&nbsp;Basileji. Po dokončení studia teologie zahájil akademickou dráhu v&nbsp;roce 1950, kdy se stal asistentem a&nbsp;lektorem hebrejštiny na Katedře biblistiky Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. Následujícího roku obhájil doktorát teologie a&nbsp;v&nbsp;roce 1963 se habilitoval v&nbsp;oboru Starý zákon, jmenování docentem však bylo státní správou pozdrženo. V&nbsp;letech 1948–1951 byl vikářem Českobratrské církve evangelické v&nbsp;Hořovicích. V&nbsp;letech 1966–1968 působil jako hostující docent na Humboldtově univerzitě v&nbsp;Berlíně a&nbsp;na Kirchliche Hochschule v&nbsp;Západním Berlíně. Oba pobyty měly vliv na konečné jmenování Jana Hellera docentem pro obor religionistika v&nbsp;roce 1968 a&nbsp;v&nbsp;roce 1970 byl jmenován profesorem pro stejný obor. V&nbsp;roce 1977 přešel na Katedru biblistiky, kterou vedl do roku 1992. Roku 1990 se stal prvním prezidentem nově založené Československé společnosti pro studium náboženství (od roku 1993 České společnosti pro studium náboženství a&nbsp;od roku 2007 České společnosti pro religionistiku), ve funkci setrval do roku 1993. Od roku 1992 v&nbsp;důchodu. V&nbsp;letech 1999–2000 byl ředitelem nově založeného Centra biblických studií Akademie věd ČR a&nbsp;Univerzity Karlovy v&nbsp;Praze.$Do dějin české religionistiky se Jan Heller zapsal vlastní hypotézou vzniku náboženství (tzv. responzivní hypotéza), kterou formuloval v&nbsp;česky psaném religionistickém kompendiu (//Nástin religionistiky//, 1988). Mezi jeho další badatelské aktivity patří studium problematiky tzv. „etického zlomu“ (8.–6. století př. n. l), významně se podílel i&nbsp;na českém ekumenickém překladu //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bible')">*bible</span>// (1979) a&nbsp;na tvorbě Biblické konkordance. Z&nbsp;díla: //Hebrejsko-řecko-latinsko-český slovníček pro bohoslovce//, 1955; //Starověká náboženství: Náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a&nbsp;Kenaanu//, 1978, 1988; //Nástin religionistiky// (ve spoluautorství s&nbsp;Milanem Mrázkem), 1988; //Von der Schrift zum Wort: Das Alte Testament zwischen Gestern und Heute//, Berlin 1990; //Bůh sestupující: Pokus o&nbsp;christologii Starého zákona//, 1994; //Tři svědkové: Mojžíš – Izaiáš – žalmista//, 1995; //Přehled Starého zákona//, 2. opravené vydání, 1997; //Vocabularium biblicum septem linguarum: hebraico-graeco-latino-anglico-germanico-hungar ico-bohemicum – Biblický slovník sedmi jazyků: hebrejsko-řecko-latinsko-anglicko-německo-maďarsko-český//, 4. rozšířené vydání, 2000; //Stezka ve skalách: Postila//, 2006; //Obtížné oddíly knih Mojžíšových// (ve spoluautorství s&nbsp;Martinem Prudkým), 2006; //Znamení odkazující k&nbsp;nebi//, 2007. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Bělka, Luboš')">Luboš Bělka</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Prudký, Martin')">Martin Prudký</span>)