těmito termíny jsou označovány babylonsko-asyrské texty, které určují příznivý nebo nepříznivý charakter dnů nebo měsíců v roce. Rozlišují se hemerologie různého druhu: 1) Seznamy příznivých dnů. 2) *Kalendáře; jsou děleny na 12 sloupců, které odpovídají 12 měsícům roku. V každém sloupci je vypsáno 30 dnů měsíce a každý z nich je charakterizován jako „příznivý“ nebo „nepříznivý“, někdy je též určen jako vhodný či nevhodný k určité činnosti. 3) Obzvláště podrobný seznam pochází z *Aššuru (11. století př. n. l.), v němž zmínka o každém dnu obsahuje: jeho číslo, charakteristiku („příznivý“, „nepříznivý“), jméno božského ochránce, připadající kultovní *svátek, předpisy pro „nebezpečný den“, předpisy pro den „pokání“, předpisy pro náboženské úkony, různé zákazy a *tabu, označení, zda se jedná o den smutku či *radosti atd., předpisy pro *oběti. Jsou doloženy i seznamy příznivých a nepříznivých dnů v určitých obdobích roku (během 1. a 7. měsíce, tj. začátkem nového pololetí). Obsahují zejména různé alimentární zákazy. Existovaly i seznamy dnů vhodných pro určité náboženské úkony nebo profesní činnosti: *pokání, oběti, *věštba, *léčení, *lov atd. K tradici menologií patří mimo jiné věštebná sbírka nazvaná „Zbořil, stvořil“, která zaznamenává měsíce příznivé či nepříznivé pro určitou činnost řemeslnou, zemědělskou, rodinnou, osobní, náboženskou atd., věnuje pozornost některým astronomickým nebo meteorologickým jevům a zdůrazňuje jejich příznivý nebo neblahý vliv podle okamžiku jejich manifestace. Hemerologie a menologie mají styčné body s věštebnými texty (*jasnovidnost) jiného charakteru nebo s *rituály. Mají velmi starou tradici, která byla odvozována od *sedmi mudrců před potopou (Abgal) a která se nepochybně vztahuje až k sumerskému období.$Nejstarší hemerologie pocházejí ze 14. století př. n. l., z období kassitského. Od 11. století př. n. l. jsou stále četnější a jejich tradice pokračuje až do doby *Achaimenovců a *Seleukovců. (Jiří Prosecký)