americký spisovatel. Od mládí se stýkal s *indiány, pravidelně si upevňoval fyzickou kondici a uctíval kult síly a zdraví. Již roku 1917 jako zpravodaj kanadského listu //Star// odjel na italskou frontu a o pár měsíců později vstoupil do ambulantních sborů Červeného kříže. Od chvíle, kdy spatřil světlo světa v Oak Parku ve státě Illinois, až po vteřinu, kdy se zastřelil v přesvědčení, že trpí nevyléčitelnou chorobou, prožil život plný událostí: s oblibou vyhledával situace plné nebezpečí, napětí, lovu a *války, účastnil se *safari a viděl zelené pahorky africké, obdivoval koridu, *fiestu a sportovní rybolov. Kontakt se starým kontinentem posílil v Hemingwayovi sentiment a nostalgii: patřil k Američanům, kteří se v euforii po *první světové válce, ve „veselých dvacátých letech“ toulali po Evropě. Zejména o svém pařížském pobytu a setkání s americkou experimentální prozaičkou Gertrudou Steinovou (1874–1946) píše ve vzpomínkové knize //Pohyblivý svátek// (vydáno posmrtně, 1964). Hrůza války a dvojaký vztah k Evropě, touha po její kultuře a minulosti posilovaly v mladých Američanech pocit vykořeněnosti; proto o nich Steinová mluvila jako o „ztracené generaci“ //(*lost generation)//. Evropa je přítomna v Hemingwayových dílech nejen místem děje, ale také aluzemi: titul //Sbohem armádo// (1929) je připomínkou verše alžbětinského básníka George Peela (1556–asi 1597) – znamená vlastně „Zbraně, sbohem“; román //Komu zvoní hrana// je uveden mottem z metafyzického básníka Johna Donna (1572–1631): „Žádný člověk není ostrov / sám pro sebe; / každý je kus nějakého kontinentu, / část nějaké pevniny; jestliže moře / spláchne hroudu, je Evropa menší, / jako by to byl nějaký mys, jako by / to byl statek tvých přátel nebo tvůj: / smrtí každého člověka je mne méně, / neboť jsme část lidstva. / A proto se nikdy nedávejte ptát, / komu zvoní hrana. / Zvoní tobě.“$Román //For Whom the Bell Tolls// (Komu zvoní hrana, 1940) se odehrává za války republikánského Španělska proti Frankovým povstalcům. Američan Robert Jordan a jeho přátelé Maria, Pilar, Anselmo a Pablo prožívají během tří dnů boje na straně republikánského režimu hrůzu ze smrti, krátkou lásku, ale poznávají také smysl lidského života i jeho tragickou podstatu. Hemingwayovy románové postavy jsou nejvíce ohrožovány pocitem samoty, který je trvalým lidským *údělem; překonání samoty se děje ve jménu „důstojnosti“ //(dignity)// a „povinnosti“ //(duty)//: takto naplňují svůj život a smrt jak hlavní postavy románu //Komu zvoní hrana//, tak například hrdinové posmrtně vydané prózy //Islands in the Stream// (Ostrovy uprostřed proudu, 1970). (Jaroslav Malina, Ivo Pospíšil)