*kult, náboženský systém, který nevylučuje existenci dalších *bohů, ale prakticky počítá již jen s jedním, na nějž přenáší *atributy ostatních; tvoří poslední předstupeň *monoteismu. Tento proces lze dobře doložit například v oblasti starověkého *Předního východu. $Pod vlivem politických změn a koncentrace moci ve starověkých říších (*Asýrie, *Babylonie) došlo v *polyteistickém náboženství starověkého Předního východu v průběhu l. tisíciletí př. n. l. k výraznému snižování počtu božstev v mnohovrstevném *panteonu. V nové hierarchizaci panteonu byla potlačena genealogická posloupnost „starých“ generací bohů (*An, *Enki, *Enlil, Damkina [Damgalnunna] aj.), jejichž sféry moci (*kosmologie) postupně přecházely na národní a „říšská“ božstva (*Aššur, *Marduk, od počátku 6. století př. n. l. i *Nabú). Ojediněle se setkáváme i s náboženskými příkazy, například „Věř Nabúovi, jinému božstvu nedůvěřuj!“ V závěru babylonského mýtu Enúma eliš (*kosmogonie) tak získal bůh Marduk padesát nových jmen těch božstev, jejichž uctívání přestalo být aktuální. V některých akkadských oslavných básních z 1. tisíciletí př. n. l. byla „zrušená“ božstva dokonce identifikována s částmi těla nových hrdinů panteonu (Marduk, Ninurta, Nabú). *Kněží takové „povýšení“ některých bohů následně legitimovali i v seznamech postav panteonu, které byly upravovány a přepisovány.$Někteří religionisté považují tyto znaky *synkretismu za počátek cesty k monoteismu, který se v Palestině od konce 2. tisíciletí př. n. l. prosadil v uctívání *Boha *Jahve. (Blahoslav Hruška, Jaroslav Malina)