-ae, f., kýla (řecky: //kele//), vytlačení některého z břišních orgánů z jeho přirozeného místa v břišní dutině. Nejčastější jsou kýly v břišní stěně (tříselné – inguinální, pupečníkové – umbilikální, šourkové – skrotální, stehenní – femorální). Další kýly jsou kýly brániční, při nichž se obsah dutiny břišní vysunuje otvory v *bránici do dutiny hrudní. Na vzniku kýl se podílejí anatomická oslabení příslušných míst, jejich vrozené či získané *anomálie (například v důsledku operace), zvýšení nitrobřišního tlaku (*těhotenství, namáhavá práce). Závažnou komplikací kýl je jejich uskřinutí, při stlačení cév trpí příslušný orgán *ischémií a po několika hodinách odumírá. Dochází k *zánětu, který se může šířit na *pobřišnici se vznikem života ohrožující peritonitidy. *Léčení kýly je chirurgické. (Drahomír Horký, Ladislava Horáčková)