starověké *etnikum předindoevropského původu zahrnující obyvatelstvo severní oblasti Pyrenejského poloostrova ve 3.–1. tisíciletí př. n. 1. Přišli na území *Hispánie (Ibérie) pravděpodobně ze severní Afriky, byli úzce příbuzní s *Berbery (z berberštiny: //ber-ber//, „vnitřní“, //i-ber//, „vnější“). Jejich *jazyk nebyl dosud rozluštěn. Vytvořili již ve 2. tisíciletí př. n. 1. významná kulturní centra. Na jejich další vývoj měly vliv fénická (*Foiničané), kartaginská a *řecká civilizace. Etnicky byli ovlivněni zejména *Kelty, kteří se s nimi na severu Ibérie smísili a dali základ tzv. *Keltiberům. Byli především *řemeslníky a kočovnými chovateli užitkových zvířat; jejich patriarchální *rodová společnost byla založena na širokém *příbuzenství. Po expanzích nejprve *Karthágiňanů v 5. století př. n. l., a pak *Římanů, kteří si Ibery násilně podrobili v 1. století př. n. l., docházelo k rychlému úpadku kultury a společnosti a k etnické *asimilaci – *romanizaci Iberů. (Jaroslav Malina, Zdeněk Tvrdý)