norský dramatik a básník; jeden z nejvýznamnějších zakladatelů evropského realistického *dramatu. Jeho tvorba se pohybuje od romantického k měšťanskému dramatu a odtud k existenciálně laděným dílům, která oslnila svět: vycházejí z *krize společenské a morální, ze situace *inteligence, která se z umrtvujícího, sterilního prostředí *vesnice a *města pokoušela najít cestu k jinému životu a k jiné filozofii. Dramatický konflikt přenáší Ibsen z vnějších střetů k střetům vnitřním, psychologickým.$Ibsenovský typ dramatu je založen na několika postavách, které se pohybují v ustáleném prostorovém řečišti. V tomto statickém prostředí na omezené časové ploše se odehrávají dramatické vnitřní konflikty tragického ladění. V analytickém psychologickém dramatu //Samfunnets stotter// (Opory společnosti, 1877) a v komorně laděných syžetech, v pozdější fázi se symbolickým až mystickým vyústěním, z nichž se na světových scénách nejvíce prosadily //Et dukkehjem// (Domov loutek, známější pod názvem //Nora//, 1879), //Gjengangere// (Přízraky, 1881), //En folkefjende// (Nepřítel lidu, 1882), //Villanden// (Divoká kachna, 1884), //Fruen fra havet// (Paní z námoří, 1888) či //Byggmester Solness// (Stavitel Solness, 1896), zaujímají důležité místo erotické problémy. Ibsenův *erós je seversky temný, tajemný, skrytý a potlačovaný, který vybuchuje v tragických kolizích života těla a ducha; je často symbolický, mystický, hrozivý, přesahující tělesné dimenze. (Jiří Pavelka)