1. obrazový, znakový *symbol, motiv;$2. v *křesťanské a především *pravoslavné tradici tabulový obraz s portrétem *Ježíše Krista, *Panny Marie, *svatých nebo s vyobrazením křesťanských motivů a *svátků. Ikony se malovaly *enkaustikou a *temperou na *dřevě. Jejich tradice se rozvíjí v 5. a 6. století nejvíce v *byzantské říši, ale později také v jižní Itálii (do 14. století) a ve 14. a 15. století zejména v Rusku (především v Moskvě a *Novgorodu), kde dokonce vznikaly i místní školy. Protože některým byl v rozporu s původními zásadami raného křesťanství záhy přičítán posvátný charakter, bylo proti nim zaměřeno obrazoborecké tažení (*ikonoklasmus). Po obnovení *úcty k obrazům v *Byzanci roku 843 brzy některé z nich opět dosáhly mimořádné úcty a jejich posvátnost vyplynula z přesvědčení o jejich zázračných a ochranných schopnostech. (František Čapka, Jaroslav Malina)