souhrn ikonických i anikonických prostředků vizuálního vyjádření světonázorových představ a *ideálů *džinismu. Ústřední místo mezi nimi zaujímají zpodobení 24 //tírthankarů//, tj. zakladatele nauky Vardhamány Mahávíry (*Džina) a jeho předchůdců, která se řídí přísnými ikonografickými pravidly, jež se ustálila na počátku našeho *letopočtu. Stylizovanou podobu tírthankarů stojících nebo sedících v mystickém vytržení zachycují kamenné nebo kovové *sochy umísťované ve *svatyních, jakož i skulptury vyvedené v nízkém *reliéfu na stěnách *chrámů a *jeskyní, skalních útesech (Gválijar) i na jednotlivých balvanech; a také *dřevořezby zdobící okenní i dveřní rámy, okenice a okrasné sloupy domácích kaplí i obydlí (zvláště v okolí gudžarátského Ahmadábádu, Pátanu či Pálitány), nástěnné *malby, iluminované rukopisy a *miniatury. Obecně závazným *konvencím se podřizují rovněž vyobrazení světových kontinentů (podle *džinistických kosmologických představ), posvátných míst a velkého slavnostního shromáždění //(samavasarana)//, v jehož průběhu Džina proslovil *kázání ve prospěch všeho tvorstva.$Poněkud volnější jsou pravidla zobrazování *proroků, světců a nižších *božstev. Součástí džinistické ikonografie jsou i různá příznivá znamení a *symbolické obrazce (kolo džinistického *zákona, *svastika představující cyklus znovuzrozování, půlměsíc znázorňující magické schopnosti siddhi).$V ikonografii dvou hlavních džinistických škol, švétambarů a digambarů, jsou patrné dílčí rozdíly, jež se týkají zejména výčtu blahověstných předmětů a charakteristik jednotlivých postav: švétámbarští tírthankarové jsou zobrazováni částečně odění, někdy i přikrášlení, s očima vykládanýma *stříbrem; mezi digambary je populární postavou „prostorem oděný“ světec Báhubali, jehož nejproslulejším zpodobením je 17 metrů vysoký monolit vytesaný kolem roku 980 na vrcholku kopce Indragiri v Šravana Belgole v Karnátace. (Jan Filipský)