soubor *symbolů a výrazových prostředků sloužících k zviditelnění transcendentální božské přítomnosti a k ztvárnění mytologických příběhů a světonázorových představ *hinduismu. Praktickým kultovním účelům slouží většinou *antropomorfní vyobrazení //(múrti)//, která vykazují konkrétní charakteristiky: určitý počet hlav, očí a paží a různé *atributy určující totožnost *božstva, vyjadřující jeho moc a připomínající epizody z *mýtů. Takto zachycená podoba přes svou konkrétnost slouží jen jako nástroj, s jehož pomocí si vyznavač vytváří obraz boha ve své mysli, a *idol samotný tedy představuje pouhý odraz //(bimba)// niterné transcendentní vize, kterou navozuje. Formou jejího grafického zachycení je magický obrazec //(jantra)//, polygon vymezující boží přítomnost a přesně vyjadřující charakteristiky daného božstva. Při jeho uctívání si hinduista „poměřuje“ představu vznikající v jeho *obrazotvornosti s viditelným obrazem, který tak slouží jako předloha //(pratimá)// pro vnitřní vizualizaci a jako pomůcka k invokaci boží přítomnosti při *rituálu. Každé z velkého množství božstev hinduistického *panteonu má svůj *kánon individuálních i symbolických podob a ikonografických prostředků k jejich postižení.$Základní ideové představy hinduismu se promítají především do ikonografie ústředních božstev *Šivy a *Višnua (někdy pojímaných – spolu s *Brahmou – v jediném celku //trimúrti//) a jejich ženských partnerů, respektive ženských aspektů božství.$V ikonografii Šivy hraje klíčovou roli //*lingam// („znamení“) v podobě válce se zaobleným horním koncem, jenž symbolizuje tvořivou sílu na biologické, psychologické i kosmické úrovni, a vyjadřuje tak nejniternější podstatu této mytologické postavy. Často bývá navíc zobrazován ve spojení s //*jóni//, svým symbolickým protipólem. Dílčí stránky Šivovy postavy, zahrnující milostivý a děsivý aspekt, vyjadřují jeho další mnohotvárné antropomorfní podoby: blahovolný učitel Dakšinámúrti, vyučující józe, hudbě, všem vědám i skrytým tajemstvím; ochránce zvířat i lidských duší Pašupati a božský ženich Sundaramúrti; kosmický tanečník Natarádža, jenž svým extatickým *tancem vyjadřuje počátek i konec *stvoření; vítěz nad silami zmaru a zkázy Tripurántaka, ale i hrozivý ničitel, hříšník a kajícník Bhairava.$Ikonografie Višnua se soustřeďuje na postižení úlohy tohoto božstva jakožto opory a udržovatele *vesmíru. Nejčastěji je zpodobován vzpřímený, a navozuje tak představu kosmického sloupu či osy *světa. Ve svých čtyřech pažích svírá lasturu, jež se šroubovitě stáčí k jedinému bodu, a symbolizuje tak počátek bytí; kolo připomínající koloběh *času; kyj označující sílu vědění a lotos, který představuje dosud nerozvinutý vesmír povstávající z oceánu zrození. Podle toho, v které z rukou je umístěn každý z atributů, lze rozlišit 24 aspektů či *emanací nejvyššího božství, jež skýtají uctívači možnost, aby si zvolil tu, která nejlépe vyhovuje jeho potřebám. Zvláštností višnuovské tradice je vyobrazení boha v poloze vleže, v jógickém spánku na závitech kosmického hada Šéši, plovoucího na hladině oceánu stvoření. Višnu sám představuje svrchovanou, transcendentální skutečnost //(para)//, jež se prostřednictvím svých emanací //(vjúha)//, kosmických vtělení //(vibhava)// neboli sestoupení na svět //(*avatár)// projevuje jako vnitřní síla dlící v nitru každého jednotlivce //(antarjámin)//, či jako posvěcený obraz //(arčá)// představující vlastně rovněž formu hmotného vtělení. Odrazem učení o deseti avatárech ve višnuistické ikonografii je množství antropomorfních, teriomorfních a kombinovaných podob, vyjadřujících symbolickou zkratkou příslušné mýty a *legendy. Samostatnou kategorii představuje ikonografie *Kršny (jednoho z Višnuových avatárů), jehož legenda inspirovala zejména kovolitce (dítě s nadlidskými schopnostmi Balaráma, mladistvý pastýřský bůh hrající na flétnu) a od 16. století i malíře *miniatur.$Rozsáhlý okruh ikonografických forem je spjat s postavou Déví, Velké bohyně, ztělesňující //šakti//, neboli ženský tvořivý princip, všepronikající energii, sílu vznikání, poznání, vůle a zkušenosti. Bohyně se vyskytuje v mnoha podobách, s třema očima (stejně jako Šiva), dvěma až šestnácti pažemi, v doprovodu jízdních zvířat //(váhana)//, například lva (Durga), *slona (Rambha), aligátora (Gaurí) či sovy (u hrozivých vtělení), a bývá zobrazována po boku božstva, s nímž tvoří manželský pár. Většina dochovaných ikonických vyobrazení je z *kamene či z *kovu. *Malby na *textilu, *dřevě či *papíru mají často spíše narativní než ikonický charakter.$Důležitou symbolickou složku vyobrazení božstva tvoří barva, vyjadřující jeho niternou povahu, i když barvy přiřazované téže mytologické postavě mohou být v různých textech odlišné. Nedílnou součástí hinduistické ikonografie jsou různá blahověstná znamení (zejména //óm// a //*svastika//) a symbolické diagramy makrokosmických vztahů //(*mandaly//). (Jan Filipský)