-i, n., kyčelník, terminální část tenkého střeva //(*intestinum tenue)//, která představuje asi dvě pětiny jeho délky. V ileu probíhá zejména vstřebávání živin i dalších látek. Kličky ilea jsou zavěšeny na *mesenteriu a uloženy v dutině břišní převážně vpravo a dole. Orálním směrem navazuje plynule, bez zřetelné hranice na lačník //(*jejunum)//, aborálním směrem ústí //ileum// v pravé jámě kyčelní do *slepého střeva //(////*ostium ileocaecale)//. Toto ústí je opatřeno chlopní //(*valva ileocaecalis)//, která zabraňuje zpětné pasáži obsahu *tlustého střeva do střeva tenkého. Stěna ilea se skládá ze sliznice, podslizničního vaziva, svaloviny a zevní vazivové vrstvy. Sliznice je kryta jednovrstevným válcovým epitelem (resorpčním), vybíhá v drobné klky //(villi)// a je složena v řasy – //*plicae circulares//. Počet klků i řas je menší než v jejunu a aborálním směrem se postupně snižují a ubývá jich. Ve slizničním vazivu jsou přítomny na rozdíl od lačníku větší okrsky lymfatické *tkáně //(*folliculi lymphatici aggregati)//. Podslizniční vazivo ilea je prokrveno dvěmi až třemi řadami tepenných *arkád. Povrch stěny ilea pokrývá viscerální// *peritoneum//. (Lenka Vargová)