ilustrovaná a kreslená výzdoba rukopisů (manuskriptů), *inkunábulí a jiných písemností, kterou tvoří zejména *miniatury, *iniciály, *filigrány, *bordury*drolerie. Původně se jednalo o zvýraznění a „osvětlení“ důležitých míst v textu. Iluminace uskutečňoval malíř zvaný iluminátor podle vzorníků (kopiářů) zpravidla po dokončení textu, rozvrhu výzdoby a provedení podkresby. Vlastní *malbu nanášel průsvitnými nebo krycími barvami technikou *tempery, která se vyskytuje zejména v nákladnějších rukopisech. V jiných případech iluminátor uplatňoval kresbu, kterou aplikoval tuší prostřednictvím husího nebo labutího brka. Ke kresbě sloužilo také rákosové pero, jímž se nanášel černý a kovový inkoust (zlatý nebo stříbrný – chrysografie) nebo červená barva, nejčastěji z rumělky, červeného okru a suříku. Kresba se nakonec lavírovala nebo kolorovala barevnými pigmenty, nanášenými jemnými štětci ze zvířecích chlupů (zejména veverčích). Poslední fázi představovalo zlacení práškovým nebo plátkovým (tzv. pozlátko) *zlatem*stříbrem. Za podložku iluminací sloužil *papyrus, *pergamen a později také *papír.$Nejstarší iluminace (takzvané viněty) jsou doloženy na papyrových *svitcích staroegyptského souboru 189 náboženských říkadel //*Knihy mrtvých// (Kniha vycházení za dne), který se objevuje přibližně od roku 1500 př. n. l. Iluminované knižní památky z období řecké *antiky se dochovaly pouze v kopiích. Jednalo se o malby na papyrových a pergamenových svitcích, vsazované do sloupců textu bez orámování a pozadí, které později tvořily souvislý pás po celé délce svitku. Formátově unifikované a plošně vymezené iluminace jako důležitá součást psaného textu nastupují v období římské antiky se zavedením *kodexu, který převážil od 4. století. Z klasického římského období se zachovaly fragmenty iluminovaných kodexů klasické literatury.$Pád *říše západořímské v roce 476 n. l. znamenal pro evropskou *vědu dočasné přerušení vývojové kontinuity. Tradice antické vzdělanosti v transformované podobě přetrvala v arabské a byzantské kultuře až do rozpadu *východořímské říše (395–1453), v průběhu jejíchž dějin doznaly iluminace vynikající úrovně. Na *Západě přetrval svébytný kontinuální vývoj, reprezentovaný merovejskou, anglosaskou a irskou insulární knižní malbou. Tvůrcům románských a gotických iluminací byly inspirací iluminace karolinských rukopisů z období 8.–9. století n. l. V období *gotiky dosáhla umělecká úroveň iluminací svého vrcholu.$S iluminací se setkáváme také v oblasti *Mezoameriky, kde byla aplikována na *amatl. S nástupem *knihtisku iluminace ustupují do pozadí – psanou knihu nahradila kniha tištěná a knižní malbu *grafická technika *dřevořezu. V současnosti představují iluminované rukopisy vysoce ceněné *bibliofilie. (Barbora Půtová)