starověké *etnikum *indoevropského původu, zahrnující obyvatele starověké Ilýrie (dnešní Dalmácie a území až po Černou Horu). Původ Ilyrů nebyl dosud přesněji určen, nelze je však považovat za předky jižních *Slovanů, jak se domníval například básník a jazykovědec a významná osobnost českého národního obrození Jan Kollár (1793–1852). Byli usazeni již ve 2. tisíciletí př. n. 1. v celé severozápadní části Balkánského poloostrova, zejména při pobřeží, a pronikli i do Itálie (Japygové, Kalabrové, Messapiové aj.). *Jazyk (*ilyrština) se zachoval jen v kulturních památkách z 5.–1. století př. n. 1. (messapijské nápisy), poté vymizel. Jeden z ilyrských *kmenů (Osové) zasahoval v té době i na území Slovenska (například název průsmyku Dukla je ilyrského původu). Ve 3. století př. n. 1. vytvořili větší centralizovaný státní útvar Illýrii a zformovali se ve starověký *národ. Po makedonských a římských expanzích ztratili jižní části území a uhájili pouze oblast dnešní Dalmácie (název podle hlavního kmene *Dalmatů). Po příchodu Slovanů zcela splynuli s novým etnikem, a to již v průběhu 1. tisíciletí. (Jaroslav Malina, Zdeněk Tvrdý)