právní a územní pojem označující všechny oblasti římského *císařství. Zpočátku pojem chápán abstraktně jako výraz mocenské sféry římského *národa, později i konkrétně jako vymezení hranic říše (*limes Romanus). Ze správního hlediska bylo významné zejména: Augustovo rozdělení provincií na senátorské (spravované senátem, bez stálých vojenských posádek) a císařské (nově dobyté, spravované přímo panovníkem, s vojenskými posádkami); Diocletianovo administrativní rozdělení říše na dvanáct *diecézí, které se dále dělily na provincie (Itálie byla rozdělena na dvě diecéze a tím fakticky postavena na roveň ostatním oblastem Imperia Romana); rozdělení Imperia Romana na část západní a východní po smrti *císaře Theodosia I. v roce 395. Největšího rozsahu dosáhlo impérium za císaře Traiana (od *Hispánie až po nově zřízenou provincii Arábii a Dákii), poté vedli císaři vesměs *války obranné a od 3. století se Imperium Romanum postupně pod nájezdy „*barbarů“ i z vnitřních příčin rozpadalo.$Právní pojem Imperium Romanum přetrval pád *západořímské říše v roce 476 a byl převzat Karlem Velikým, později i německými císaři (tzv. *Svatá říše římská národa německého, jež právně zanikla až v roce 1806). Na východě byla nositelem státoprávní ideje Imperia Romana *byzantská říše až do svého zániku v roce 1453 a poté zcela formálně ruská carská říše do roku 1917. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)