indexy obvykle vyjadřující *velikosti menšího rozměru na lidském těle nebo na *skeletu v procentech velikosti rozměru většího a informující o proporcích lidského těla. Nesrovnáváme navzájem jen délkové míry, ale vyjadřujeme také například vztah délkové míry k nejmenšímu obvodu (u *dlouhých kostí takto počítáme tzv. délkotloušťkový index, který informuje o stupni robusticity zkoumané *kosti), nebo velikost oblouků a tětiv. Takto vypočítaný index vyjadřuje stupeň zakřivení studované oblasti.$Indexy počítáme vždy přímo z naměřených hodnot, nikdy z průměrných hodnot pro *populaci.$Příklad: výpočet délkošířkového indexu lebky = největší šířka lebky *100/největší délka lebky. Nízké hodnoty délkošířkového indexu ukazují na lebku dlouhou, naopak čím je hodnota indexu vyšší, tím je lebka širší. Abychom mohli proporce vyjádřit slovně, bylo variační spektrum některých indexů rozděleno do tříd o určitém rozpětí. U délkošířkového indexu lebky bylo vytvořeno rozdělení do sedmi tříd:$Rozdělení délkošířkového indexu lebky podle Johna C. Garsona (Breuer 1988): ultradolichokranní do 64,9; hyperdolichokranní 65,0–69,9; *dolichokranní 70,0–74,9; mezokranní 75,0–79,9; *brachykranní 80,0–84,9; hyperbrachykranní 85,0–89,9; ultrabrachykranní 90,0 a více.$Indexy dalších tělesných rozměrů se počítají tímto způsobem:$index = rozměr A * 100/ rozměr B,$kde rozměr A představuje veličinu, u které chceme zjistit jaké je její procentuální zastoupení v rozměru B.$Příklady nejpoužívanějších indexů:$Délka přední stěny *trupu k výšce těla (M 27/M 1), rozpětí paží k výšce těla (M 17/M 1), výška vsedě k výšce těla (M 23/M 1 [tzv. kormický index] je dobrým ukazatelem prenatálního výživového stavu), délka celé horní končetiny k výšce těla (M 45/M 1), šířka biakromiální, bikristální nebo bispinální k výšce těla (M 35, M 40, M 41/M 1) a další. Speciálním případem jsou indexy vyjadřující vztah mezi výškou a hmotností, které jsou velmi užitečné při posuzování výživového stavu jedince. Základním antropometrickým indexem u živého *člověka je hmotnostně-výškový poměr, nejužívanějším je BMI – *body mass index (index tělesné hmotnosti), který vztahuje tělesnou hmotnost k druhé mocnině výšky v metrech. Tento index je nejlepším ukazatelem nadměrné hmotnosti a *obezity. U dětí do tří let je však vhodné jej nahradit Rohrerovým indexem (index tělesné plnosti), u něhož se také jedná o vztah tělesné hmotnosti k výšce (RI = m/v3*100). Oba jmenované indexy však nevypovídají o rozložení tělesné hmotnosti, a proto je vhodné je doplnit o WHR index (waist to hip ratio), poměr hodnot obvodu pas (M 62) / boky (M 64). Tento index ukazuje nejen rozložení tělesné hmoty (nejvíce riziková pro vznik *civilizačních chorob je tzv. abdominální *obezita, kdy je největší část tělesného tuku rozložena okolo pasu), ale má vysokou výpovědní hodnotu i ve výzkumu *sexuálního dimorfismu. Při určování *somatotypu je využíván ponderální index (poměr tělesné výšky v centimetrech k třetí odmocnině hmotnosti v kilogramech). (Martin Čuta)