dnes běžné označování mayských *bohů velkými písmeny latinské abecedy je původně spjato s německým badatelem Paulem Schellhasem (//Die Göttergestalten der Mayahandschriften// [Podoby božstev mayských rukopisů], 1897), jenž byl prvním, kdo systematicky popsal rozmanitá božstva a je doprovázející *glyfy v *mayských kodexech. V *kodexech figurují více než dva tucty různých postav bohů, které lze navzájem rozlišit a identifikovat jak prostřednictvím jejich *atributů, tak i *hieroglyfů jejich jmen, která je označují, neboť jejich „portréty“ v rukopisech namnoze chybějí nebo se nedochovaly.$Všichni bohové, kteří jsou v rukopisech znázorněni (až na bohy Venuše a různá *zoomorfní božstva) se právě označují Schellhasovými indexy: hieroglyfy jmen se stále nedaří přečíst. Z kodexů nevyplývá, v jakém vzájemném poměru božstva jsou. Nelze proto jednoznačně určit, zda existovala, a jaká byla *hierarchie bohů. Jediné *kritérium, podle něhož lze význam bohů zhodnotit, je četnost jejich výskytu. Nejčastěji zobrazovaní bohové jsou bůh B (bůh deště), bůh D (*Itzamna), bůh E (bůh mladé *kukuřice) a bůh A (bůh smrti). (František Vrhel)