způsob uvažování, který za výchozí bod *myšlení, jednání, hodnocení (etického, společenského) klade proti celku individuum, jedince s jeho schopnostmi, zájmy a právy a s důrazem na jeho samostatnost. Politicky se projevuje uplatňováním práv jednotlivce proti mocenské nadvládě *státu. Teoreticky i prakticky je spjat zejména s *liberalismem 19. století (kořeny již v *renesanci a *osvícenství). Sociologicky uvažován jako rozvíjení *relativní *autonomie jedince ve *společnosti. Společnost chápe jako účelové sdružení svobodných lidí a všechny další společenské jevy odvozuje i hodnotí z hlediska jejich *svobody, jejich potřeb a zájmů; opak: *kolektivismus. (Jaroslav Malina)