soubor *artefaktů (*klíny, *mlaty, *nože, *přesleny, *sekery, *sekeromlaty, *teslice, *závaží aj.) vyráběný a užívaný od *neolitu do počátku *doby bronzové (v některých nativních kulturách dodnes) z tvrdých, pevných, odolných a zároveň dobře opracovatelných *hornin získávaných sběrem suti na výchozech nebo *valounů z říčních teras, později i odlamováním bloků *kamene od skály a mělkou jámovou *těžbou (většinou horniny přeměněné – šedozelenavé až černozelenavé jemnozrnné *krystalické břidlice [amfibolické, aktinolitické – „zelené břidlice“], ale i horniny vyvřelé – *diabas, *diorit, *spility aj. a horniny usazené – *pískovce, *vápence aj.). Kamenná broušená industrie byla nejčastěji vyráběna *technikami otloukání (shodnými s výrobou *kamenné jádrové industrie), jemnějšího *retušování, případně *řezáním, vyklepáváním důlků a žlábků na liniích dělení (dokončeného zpravidla při obou způsobech rozlomením kusu) a *vrtáním otvoru (u seker a sekeromlatů pro nasazení topůrka; nevrtané sekery se upevňovaly k dřevěnému topůrku či do jeho rozštěpu ovázáním), na závěr *broušením a hlazením, až leštěním (případně *fasetováním). Tyto techniky byly prováděny pomocí řady specializovaných *nástrojů kamenných, kostěných či parohových nebo dřevěných (*otloukače, *pilky, *brousky či *brusy, zařízení k vrtání aj.). Například vrtání se provádělo dutým dřevěným či kostěným *vrtákem nebo plným dřevěným či kamenným vrtákem roztáčeným obouruč nebo *lukem. Jako vrták lze užít například krátkou tyčku z černého bezu, z níž byla vytlačena „duše“. Jednou rukou se roztáčí vrták a dlaní druhé ruky je svrchu miskovitým kamenem tlačen do otvoru kamenné sekery. Zrnka podsypávaného vlhkého křemenného *písku se zatlačí do vrtáku a vytvoří účinný řezný hrot, který za hodinu prohloubí otvor asi o 3 mm.$Hlavní část kamenné broušené industrie (sekery, sekeromlaty, teslice) se užívala vesměs k práci se *dřevem: kácení a odvětvování stromů, opracování kmenů při stavbě domu, zhotovování člunů, nádob apod.; některé exempláře mohly sloužit i jako zbraně a zejména v případě použití vzácnější *suroviny (*jadeit a nefrit aj.) též jako *symboly prestiže.$Kdysi se tradovalo, že výroba takového kamenného nástroje trvala v *pravěku týdny, či dokonce měsíce a že při použití nástroj mnohdy „nepřečkal“ skácení ani jednoho stromu. Tyto a podobné výroky se opíraly o některé staré nekritické, až povrchní etnografické zprávy, v nichž se líčilo, že kamenné broušené sekery byly vysoce ceněny jednak jako nástroje, jednak jako *prestižní předměty. Například francouzský *misionář mezi americkými *indiány Joseph-François *Lafitau v roce 1724 v díle //Mœurs des sauvages ameriquains comparées aux mœurs des premiers temps// (Zvyky amerických divochů ve srovnání s mravy raných dob) napsal: „Sekerky se používají po celé Americe od nepaměti. Jsou vyráběny z hladkého kusu kamene, který je tvrdý a nesnadno se láme. Výroba takového jednoho použitelného kusu si vyžaduje velkého množství času. Zhotovují se broušením, a to tak, že se jimi tře o pískovec. Časem a používáním nabývají vzhledu velice podobného našim sekerkám nebo klínům. *Divoch často nebyl schopen dokončit takový nástroj za celý svůj život, z čehož vyplývá, že takový předmět, i když hrubý a nedokonalý, je cenným dědictvím, které získávají potomci.“$Moderní etnoarcheologické a experimentální výzkumy však ukazují, že výroba takového nástroje trvá řádově hodiny (menší jednoduché nástroje 5–10 hodin) či desítky hodin (větší a složitější nástroje 30–50 hodin). A vzrostlý strom lze skácet za několik minut, aniž by byl nástroj jakkoli poškozen (například s originálním neolitickým sekeromlatem z aktinoliticko-amfibolické břidlice bylo při dlouhodobém experimentu skáceno přes 600 vzrostlých lesních stromů a nástroj stále může sloužit svému účelu). (Jaroslav Malina, Karel Sklenář)