soubor *artefaktů (*nástroje, *zbraně, *ozdoby, ale i polotovary a výrobní odpad) vyráběný a užívaný od *paleolitu až do *doby bronzové (v některých nativních kulturách dodnes) z tvrdých a štěpných *hornin získávaných sběrem *valounů a hlíz ze suti poblíž výchozů nebo valounů z říčních teras a *morén, později (ojediněle v paleolitu, intenzivně od *neolitu) i hornickou *těžbou (zejména *silicity – *pazourek, *radiolarit, *rohovce aj., ale i další horniny a *minerály – *křemen, *křišťál, *obsidián aj.) *technikami otloukání, štípání a *retušování.$Výrobní proces započal úpravou kusu *suroviny otloukáním do vhodného *jádra, od něhož se pak štípáním oddělovaly *úštěpy, respektive *čepele, které mohly být finálním výrobkem, odpadem nebo polotovarem, z něhož další úpravou, zejména retušováním vznikaly různé *typy nástrojů (*drasadlo, *hrot, *rydlo, *škrabadlo aj.), případně zbraní (hrot aj.) či ozdob (*korál aj.); také jádro mohlo být polotovarem k výrobě nástroje (*klín, pěstní, *hrot, listovitý aj.). V zásadě lze tedy rozlišit artefakty jádrové a úštěpové, respektive čepelové. Výrobní technika jádrová spočívá v otlučení kusu suroviny do žádaného tvaru (odražené úštěpy jsou odpadem), úštěpová naopak směřuje k získání vhodných úštěpů – jednodušší a starší technikou clactonskou (*clactonien), jádro předem neupravující, a pokročilejší *levalloiskou technikou, opracovávající jádro tak, aby tvar úštěpu byl dán předem. Odlišný tvar jádra sloužil k těžbě čepelí. Nástroje byly užívány samostatně, jednotlivě zasazené v rukojetích ze *dřeva, případně jiného materiálu, ale zejména *drobnotvaré (*mikrolity) byly často složkou skládaných nástrojů a zbraní, u nichž bylo několik kusů kamenné štípané industrie spojeno v rukojeti z organického materiálu (hlavně dřeva) tak, aby vytvořilo průběžné či zubovité ostří (*dýka, *nástroje, sklizňové).$Experimenty ukázaly, že výroba kamenné štípané industrie vyžaduje zvládnutí několika na sebe navazujících technologických kroků, ale po jejich osvojení je zhotovení nástroje záležitostí několika sekund nebo nanejvýš minut. Například dva experimentátoři ze skupiny ruského experimentálního archeologa Sergeje Aristarchoviče *Semjonovova při jedné expedici napodobili činnost mladopaleolitických kameníků při odbíjení čepelí z jednoho jádra: za šest týdnů vyrobili desítky tisíc úštěpů a čepelí, které by pro tábor mladopaleolitických lovců zřejmě vystačily po několik let. K obdobným výsledkům dospěli další experimentální archeologové: François *Bordes, Errett *Callahan, Don *Crabtree nebo Kjel Knutsson a potvrzují je rovněž etnoarcheologické výzkumy v rámci některých nativních skupin.$Kamenná štípaná industrie měla zásadní důležitost pro sběračsko-lovecká společenstva paleolitu a *mezolitu, kdy zřejmě plnila kromě praktických funkcí (*lov zvěře, opracování dřeva, *kosti, *paroží, *kůže aj.) i funkce *symbolické, *prestižní a *rituální. V neolitu a *eneolitu se kamenná štípaná industrie udržovala vedle *kamenné broušené industrie a později *kovové industrie ve všech svých složkách (jádrové, úštěpové, čepelové), ale v podstatně menším množství a typové rozmanitosti. Byla spjata hlavně s pracemi při sklizni (*čepelka, srpová, *nůž, žací aj.) či se zbraněmi nejen loveckými (*šipka). V době bronzové pak její funkce v podstatě skončila, přestože se nakrátko objevily dokonale kamenicky zpracované artefakty, napodobující zpravidla dosud vzácné výrobky kovové (dýka, *kopí, *sekera, žací nůž). (Jaroslav Malina, Karel Sklenář)