*artefakty (*harpuna, *hrot, *jehla, *jehlice aj.) vyrobené z *kosti, *paroží, rohoviny a *zuboviny (včetně *slonoviny). K tvrdým materiálům živočišného původu mohou být řazeny také skořápky ptačích vajec, mušle a ulity bezobratlých, zejména perleť. $Pevné *tkáně zvířat byly jako *surovina využívány již od *starého paleolitu (hypotéza Raymonda *Darta o existenci *osteodontokeratické industrie v prostředí *australopitéků byla však odmítnuta); nálezy úmyslně štípaných kostí (typu acheulských bifasů) pocházejí z plio-pleistocenních chobotnatců z oblasti Latina v Itálii (*lokality Castel di Guido, Fontana Ranuccio) z doby před 400 000 lety. Využití fragmentů dlouhých *kostí, koňských prstních článků a paroží k *retušování kamenných *nástrojů je známo ze starého a *středního paleolitu (Artenac, *Boxgrove). Existence hrotů z kostí, paroží a *mamutoviny během starého a středního paleolitu je poněkud kontroverzní. Sporné nálezy hrotů z kostí a mamutoviny pocházejí ze staropaleolitických lokalit Mesvin (Belgie), *Bilzingsleben (Německo), Lunel Viel (Francie), Torralba a Ambrona (Španělsko) a z již zmiňovaných lokalit italských. Počet lokalit se značně rozrůstá během středního paleolitu (lokality Budesti, Budzujeni – Moldávie, Combe Grenal, La Quina – Francie). Izolované nálezy šídel jsou známy z pozdě neandrtálských lokalit ve Francii a Itálii. Technologické schopnosti *raných homininů a *neandertálců bývají povětšinou podceňovány, existují totiž hypotézy, že štípání kostí úderem ukazuje na neschopnost vyvinout zvláštní metodu výroby pro tento typ suroviny, založený nejen na úderu, ale i dalších způsobech tvarování. Předpokládá se, že rané *technologie představovaly jen krátké série jednofázových operací, zatímco výroba nástrojů v *mladém paleolitu zahrnovala fází několik. Rozmach industrie z tvrdých živočišných materiálů je obecně spojován až s anatomicky moderním člověkem (*lidé, moderní). Od mladého paleolitu, počínaje *aurignacienem, jsou zvířecí tkáně systematicky zpracovávány, byly vyvinuty jednotlivé technologie výroby a předměty již byly vyráběny s přesným funkčním zaměřením.$Metodickým východiskem výzkumu pracovních stop (*trasologie), a to i na industrii z tvrdých živočišných materiálů, zůstává práce ruského archeologa Sergeje Aristarchoviče *Semjonova //Pervobytnaja technika// (Pravěká technika, 1957). Současné moderní systematické studie začaly vycházet po inspirující publikaci o epipaleolitických a neolitických kostěných nástrojích ze severní Afriky (Henriette Camps-Fabrer, //Matière et art mobilier dans la préhistoire nord-africaine et saharienne// [Nástroje a mobilní umění v prehistorii severní Afriky a saharské oblasti], 1966). V roce 1974 proběhlo první mezinárodní sympozium věnované výzkumu prehistorických kostěných nástrojů a zároveň byla založena Commission de nomenclature sur ľindustrie de ľos préhistorique (Výbor pro názvosloví pravěké kostěné industrie), jejímž cílem bylo nalézt srovnávací body, využitelné při studiu pravěkých evropských kostěných nástrojů a na jejich základě poté vytvoření chronologicko-typologické *klasifikace těchto artefaktů. Od roku 1984 je komise zaštítěna Union Internationale des Sciences Préhistoriques et Protohistoriques (UISPP). Další organizace zabývající se industrií z tvrdých živočišných materiálů je International Council for Archaeozoology (ICAZ [Mezinárodní rada pro archeozoologii]), zejména její odnož Worked Bone Working Group (WBRG). (Viz též *technologie výroby industrie z tvrdých živočišných materiálů. (Michaela Zelinková)