ve védském *náboženství *rituální úkon, sestávající z obřadného obdarování *bohů obětinami, jež jsou jim drahé, v očekávání jejich přízně a milosti. Smyslem obětního rituálu, jehož provádění bylo výsadou bráhmanských *kněží či hlavy rodiny, bylo zajistit *plodnost a blahobyt jednotlivce, rodinných příslušníků, domácího zvířectva a celého *společenství. V pozdějších rituálních textech *oběť povýšena na příčinu, jež sama o sobě, bez přispění bohů, přináší požadovaný účinek; nebyla tedy považována za prostředek, jak si naklonit bohy, nýbrž přímo za nástroj k naplnění světských tužeb. V mladším védském období *víra v účinnost obětí upadá; ukazují se jako „vratká plavidla“ neschopná překonat úskalí opakovaných zániků a znovuzrození (*sansára). (Jan Filipský)