nejběžnější tvar vlastního *jména, jímž je ve *Starém zákoně označován *Bůh *Izraele. Nicméně v původním nepunktovaném (tj. bez samohlásek) hebrejském znění se psaly pouze souhlásky //jhvh// a tento čtyřpísmenný znak se dodnes označuje jako tetragram (řecky //tetra//, „čtyři“, //gramma//, „písmeno“). V poexilní době přestal být tento znak vyslovován, zřejmě především z velké *úcty k božímu jménu (*Desatero, 3. přikázání: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“), a namísto něho se při četbě hebrejského Starého zákona vyslovovalo //adonaj// (doslova: „mé panstvo, Pán“). Z toho vznikla dvojí komplikace. První vyplývá z toho, že výslovnost tetragramu Jahve je jen pravděpodobná, nikoli zaručená; někteří badatelé se domnívají, že jméno bylo zvláště ve staré době vyslovováno spíše Jahu nebo Jaho, jak naznačují předexilní vlastní jména, kde je toto jméno obsaženo jako teoforní element (srov. například Jirmejahu, tj. Jeremjáš, nebo Jehojakim). Ve jménech je často zkráceno na //jhv //nebo dokonce na //jh.// Zkrácená podoba je i ve Starém zákoně, jmenovitě v *Žalmech, kde místo tetragramu čteme //jah.// Druhý problém s výslovností pochází z toho, že v punktovaném znění Starého zákona byly samohlásky slova //adonaj //připojeny v upravené podobě //e-o-a// pod tetragram. Každému čtenáři znalému *hebrejštiny je jasné, že tu musí namísto psaného //jhvh// (psané, //ketib//) přečíst //adonaj //(čtené, //kerec//). Lidé neznalí hebrejštiny však mylně spojovali souhlásky //jhvh //se samohláskami //e-o-a// dohromady, a tak vznikla už ve *středověku zcela nesprávná výslovnost tetragramu Jehova. Dnešní *židé ovšem vyhradili i slovo //adonaj – //Pán – pro bohoslužebné užívání a jinak namísto tetragramu vyslovují //ha-šem//, „jméno“, tedy svaté čili boží.$O etymologii jména //jhvh// se vede mezi odborníky spor. Bylo odvozováno od různých semitských, hebrejských i aramejských sloves, od citoslovcí i od *jazyků nesemitských (například Bedřich *Hrozný je odvozoval od indoevropského slovesa „jíti“ a vysvětloval jako „Jdoucí“). V poslední době však mezi řadou odborníků začíná převládat názor, že vysvětlení jména, které předkládá Starý zákon (Ex 3,14 „Jsem, který jsem.“), je nejen druhotná výpověď vyznavačsko-teologická, nýbrž zároveň i správná původní etymologie. Ne zcela průhledný výrok Ex 3,14 však neznamená, alespoň v původní vrstvě, „trvale jsoucí“, jak naznačuje *Septuaginta svým překladem //ho ón//, ani „skrytý a nevystižitelný“ (Iz 45,15), tedy asi „jsem, co jsem“. Je tu třeba vzít v úvahu, že sloveso //hjj//, odpovídající aramejskému //hvh//, znamená spíše stávat se, být působivě přítomen, vstupovat do akce, nežli jen prostě v *bytí nehybně trvat. Takže původní význam obratu „jsem, který jsem“ je – ostatně zcela ve shodě s *kontextem Ex 3,14 – „jsem ten, který ti je a bude působivě přítomen, který se bude vždy znovu stávat jsoucím s tebou a tak tě, Izraeli, vysvobozovat“.$Spory se vedou také o původ jména. Někteří bohoslovci, zejména konzervativnějšího ražení, trvají na tom, že jméno Jahve je zcela jedinečné, že je Bůh prostě *Mojžíšovi nově zjevil. Jiní poukazují na několik výskytů podobného jména na starověkých nápisech a mají za to, že Izrael, případně Mojžíš, toto jméno přejal odjinud a snad jen naplnil novým obsahem. Výskytů není mnoho a jejich výklad je sporný. Stav dnešního bádání je takový, že ani jedno z obou stanovisek nelze pomocí nálezů a nápisů ani jednoznačně vyvrátit, ani potvrdit. Podle statistiky je jméno //jhvh// doloženo ve Starém zákoně celkem 6828krát, z jednotlivých knih je nejčastěji u Jeremjáše 726krát, v Žalmech 695krát, v *Deuteronomiu 550krát. Statistika není úplně přesná vzhledem k *variantám rukopisů a edicí, ukazuje však, že jde o jedno z nejčastějších slov v celém Starém zákoně, přesně vzato je to nejčastější významové slovo Starého zákona, častější jsou jen některé spojky a předložky. Je podstatně hojnější nežli výraz „Bůh“ //(elohim)//, který je ve Starém zákoně doložen 2600krát. Již tento prostý statistický nález ukazuje, že zájem Starého zákona a vlastně *bible vůbec je prokazatelně a zjistitelně soustředěn na boha a jeho dílo, nikoli na lidi a *svět, kteří jsou v bibli líčeni z Božího pohledu.$V české tradici se už od počátku *křesťanství v naší *zemi, tedy od dob cyrilometodějských, překládal a překládá tetragram slovem Hospodin. Původně znamenal tolik co hospodář, staleté tradiční užití jej však vyhradilo pro označení Božího jména. Je to výhoda, protože tak lze v češtině rozlišit přesně výrazy Bůh, Pán a Hospodin, stejně jako v hebrejštině. (Jan Heller)