americký filozof a psycholog; zakladatel *pragmatismu a americké *psychologie. James získal kosmopolitní vzdělání, neboť jeho otec Henry James zajišťoval pro své děti střídavá studia v Evropě a Americe. James tak studoval nejen ve Spojených státech amerických, ale také v Anglii Německu a ve Francii. Jamesův otec synovi domluvil sňatek s Alicí Gibbensovou, kterou si James po dlouhé známosti v roce 1878 vzal a měl s ní pět dětí. V roce 1870 prožil hlubokou duševní krizi, z níž se zotavoval dlouhé měsíce, ale fakticky se nikdy zcela nevyléčil. Měsíce trvající depresivní období podstatně poznamenalo jeho intelektuální život. James vystudoval *medicínu na Harvardu. Získal však rozsáhlé vědomosti z řady dalších vědních oborů, zejména z *fyziologie, *literatury, *umění, *filozofie a německé psychologie. Rozsáhlé znalosti přispěly k interdisciplinárnímu charakteru Jamesových prací. Jedním z nejdůležitějších vlivů na Jamesovo myšlení měla *Darwinova teorie *biologické evoluce, s níž se pravděpodobně seznámil v letech 1863–1865, kdy navštěvoval přednášky z fyziologie a komparativní *anatomie.$James stojí u základů moderní americké psychologie a filozofie pragmatismu; je také uznáván jako jeden ze zakladatelů americké psychologie, ale osobně psychologii nechápal jako *vědu, a nechtěl být ani jako psycholog označován. James je dnes pokládán za zakladatele moderní americké psychologie, i když nikdy nezískal žádné formální vzdělání v tomto oboru. Jednou prý prohlásil, že první přednášku, kterou z psychologie slyšel, byla ta, kterou pronesl. Jedním z hlavních pilířů Jamesova pojetí psychologie se stala Darwinova teorie biologické evoluce. Základy moderní americké psychologie James položil hlavně úspěšným dvousvazkovým dílem //The Principles of Psychology// (Základy psychologie, 1890). Příprava tohoto monumentálního díla, které měl podle smlouvy s vydavatelem zvládnout za dva roky, trvala celých dvanáct let.$Jamesovo pojetí psychologie vychází z pojetí jedinců jako produktů biologické evoluce. Při formulování vlastního pojetí lidské mysli vyšel z instinktivistických teorií Johna Georga *Romanese (1848–1894), Georga Heinricha Schneidera (1860–1928) a Douglase Alexandera Spaldinga (1841–1877). James definoval *instinkt jako schopnost jednání takovým způsobem, aby bylo dosaženo určitých cílů, a to bez předvídání těchto cílů a bez předchozího osvojování si takového jednání. James tvrdil, že *člověk je vybaven větším množstvím instinktů než kterýkoli jiný živočišný druh a lidská mysl je z podstatné části produktem biologické evoluce. Percepce barev, chutí, doteků, *zvuků a podobně jsou evolučně vzniklé mentální reakce. Stejně tak je to s mentální reprezentací *času a *prostoru. Podle Jamese je racionální *myšlení umožněno *vědomím a schopností identifikovat rozdíly. Jejich kombinace umožnila našim evolučním předkům přežít a je základem vyšších *kognitivních schopností, které se utváří v průběhu *ontogeneze zkušeností, kdy dochází k uspořádání zkušeností v rámci dědičného kognitivního rámce. Jamesovo pojetí lidského vědomí je funkcionalistické, neboť duševní procesy vznikly evolučně díky tomu, že plnily funkce, které vedly k zvyšování zdatnosti svých nositelů. Vědomím jsou podle Jamese vybaveny vyšší druhy živočichů a stejně jako jiné mentální znaky je vědomí výsledkem biologické evoluce. Vědomí není podle Jamese jen výsledkem aktivity *mozku, ale je to proces, který do jisté míry umožňuje kontrolovat aktivitu *centrálního nervového systému, který je příliš komplexně vyvinutý, než aby se mohl sám řídit. Mozek je podle Jamese nástrojem možností, ale nikoli jistot. Ale vědomí, se svými vlastními cíly a velmi dobrou znalostí možností, které k cílům vedou a které nikoli, bude, pokud je vybaveno kauzální účinností, posilovat žádoucí možnosti a potlačovat nežádoucí či neutrální. Vědomí tak posiluje účinnost centrálního nervového systému a přispívá k přežití *organismu a tím i k vyšší *zdatnosti. James tak mentální funkce chápal jako produkt biologické evoluce, které slouží k přežití jedinců a jejich přizpůsobování podmínkám prostředí.$Vzhledem k tomu, že James založil svou psychologii na Darwinově teorii biologické evoluce, je označován za jednoho z předchůdců *evoluční psychologie. James se velmi dobře orientoval v dobové darwinistické literatuře a ve svých dílech proto těží nejen z Darwina, ale navázal také na své současníky Johna Georga Romanese, Conwyho Lloyda *Morgana a částečně na lamarckisticky orientovaného Herberta *Spencera, od nějž se však později definitivně odvrátil k *darwinismu. Mezi názory Jamese, Morgana a Romanese však existují podstatné rozdíly. Romanes předpokládal kontinuitu mentální evoluce mezi jednotlivými druhy. Morgan kladl důraz na roli učení při evoluci adaptivního chování. James však předpokládal, že mentální procesy plní funkce důležité pro přežití či *reprodukci. Jamesovo dílo tak bylo ovlivněno nejen samotným Darwinovým dílem, ale prolnuly se v něm i různé tehdejší darwinistické směry. James zásadním způsobem přispěl k budování psychologie jako empirické vědy a k vymezení jejího předmětu, avšak darwinistický základ jeho psychologie nenašel významnější pokračovatele. V současnosti se však na jeho názory odvolávají představitelé *evolučních sociálních věd.$Následkem horolezecké výpravy do pohoří Adirondack (stát New York), kterou James podnikl v roce 1898, se u něho projevily srdeční problémy. Jeho zdravotní stav se i nadále zhoršoval, a tak v roce 1907 opustil místo na Harvardu. V posledních třech letech svého života napsal své stěžejní filozofické dílo o pragmatismu. James byl až do své smrti nesmírně aktivní a živě se zajímal i o dění v psychologii. Svědčí o tom i jeho osobní setkání se zakladatelem *psychoanalýzy Sigmundem *Freudem (1856–1939), k němuž došlo během Freudovy návštěvy Spojených států amerických v roce 1909. V roce 1910 ještě James podnikl cestu do Evropy, ale krátce po svém návratu do New Hampshiru zemřel. (Martin Soukup)