katolický *kněz, generální vikář pražské arcidiecéze; *mučedník a jeden z českých zemských *patronů. Byl umučen a hozen do Vltavy. Hlavním důvodem jeho smrti bylo nepřátelství mezi králem Václavem IV. a pražským *arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož součástí byl i spor o jmenování vysokých církevních hodnostářů. Spory se vyhrotily roku 1393 kvůli volbě nového *opata benediktinského *kláštera v Kladrubech, kterou Jan z Pomuku jako generální vikář rychle potvrdil, zatímco král dlel na Křivoklátě a nestačil se tak proti volbě postavit. Rozzuřený král dal vikáře spolu s dalšími arcibiskupovými *úředníky zatknout (Jenštejn stačil včas uprchnout), vyslýchat a krutě mučit – prameny uvádějí, že se mučení dokonce aktivně účastnil. Zatímco všichni ostatní postupně slíbili, že se svému pánovi postaví, Jan z Pomuku na mučidlech zemřel. Podle rozšířené *legendy byl však vikář umučen proto, že odmítl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie. Pohřben byl u sv. Víta v Praze a hned po smrti uctíván, svatořečen však až roku 1729 jako Jan Nepomucký.$Jan Nepomucký se těšil se velké *úctě v době *baroka, jež se projevovala v *architektuře i *ikonografii. Jeho *atributy jsou: kanovnické roucho, biret, pět hvězd kolem hlavy, *krucifix v pravici, palma, kniha a prst na ústech. (Michaela Králíková, Miloš Macholán)