příslušník elitního pěšího sboru turecké armády, složeného zejména z válečných zajatců a násilně odvlečených křesťanských dětí (poturčených balkánských *Slovanů). Procházeli náročným výcvikem a byli vychováváni k islámskému *fanatismu. Sbor janičárů byl vytvořen v roce 1362 *sultánem Muradem I. (1326–1389), v 15.–18. století tvořil jádro tureckého *vojska. Janičáři měli značné výsady, ovlivňovali výběr velení včetně osoby sultána. V roce 1826 byly sultánem Mahmutem II. (1785–1839) v rámci modernizace osmanské armády tyto oddíly zrušeny a při následné vzpouře byli janičáři vyvražděni, případně posláni do *exilu. (František Čapka, Jaroslav Malina)