údajná schopnost zření minulosti, budoucnosti či různých věcí a procesů na dálku. *Člověk získává *informace o stavu vnitřního a vnějšího prostředí těmito smyslovými modalitami: zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí, lze připojit ještě smysl pro rovnováhu, polohu a pohyby těla, vnímání tepla, respektive vnímání poškození organismu (bolest). Mnozí lidé se však z různých důvodů domnívají, že existuje i smysl, který nevyžaduje žádný specifický smyslový orgán, tedy čití mimosmyslové (ESP – //Extra Sensory Perception//). Jeho základním projevem má být zejména telepatie (z řeckého //téle//, „daleko“ a //pátheia//, „trpění, cítění“, čtení myšlenek na dálku) a jasnovidnost, lucidita. Zastánci ESP již nejméně sto let provádějí rozsáhlé pokusy o *verifikaci těchto schopností, avšak bez úspěchu. Jejich teoretické zdůvodňování vychází buď z ezoterických a parapsychologických koncepcí (tzv. aura, biopole, mentiony aj.), nebo i z kvantové fyziky, ovšem za cenu její vulgarizace a chybného výkladu. (Vlnová funkce mozku může leckoho zaujmout, s výjimkou kvantových fyziků, kteří si jsou vědomi omezení kvantového popisu jevů na mikrosvět. Teorie strun nebo nedávno zřejmě verifikovaný jev kvantové teleportace jsou pro laiky natolik nepochopitelné, že se jich badatelé v oblasti ESP dosud zdráhají použít pro své argumentace.) Jasnovideckou „metodou“ v podstatě pracují tzv. psychotronikové, zejména při určování diagnóz podle fotografií, dat *narození a podobně. Jasnovidectví se člení na prekognici (prekognostiku – zření budoucnosti), retrokognici (retrokognostiku – zření minulosti) a telestézii (vnímání různých věcí a procesů na dálku). $Jasnovidnost je spjata s *věštěním, k němuž lze použít nejrůznější činnosti, procesy, jevy a přírodní útvary, které se vyznačují dostatečně velkou proměnlivostí či náhodností svého chování. Způsob věštění je označován složeninami obsahujícími výraz řeckého původu – mancie (//manteia//, „věštění“): kafemancie – věštění z kávové sedliny, lekanomancie – věštění z kapek oleje na vodě, ofiomancie (z řečtiny //óphis//, „had“) – věštění z chování hadů. Ornitomancie je věštebná metoda založená na pozorování ptáků, skapulomancie je založená na věštění podle tvaru trhlin v *kosti lopatky (latinsky: //*scapula//), vzniklých v důsledku jejího připečení nad *ohněm (viz též *kosti, věštební). Nekromancie využívá k věštění budoucích událostí rozmluvy s *dušemi mrtvých. Chiromancie se snaží o vykládání budoucnosti z ruky, přesněji z rýh, které na dlani vznikají svíráním pěsti. Římští haruspikové věštili z vnitřností obětovaných zvířat. Věštění z karet lze označit jako kartomancii. Používá se k tomu sestava sedmdesáti osmi karet – tarot. Dvacet dvě karty představují takzvané hlavní trumfy a dále je přítomno čtyřikrát (čtyři barvy) čtrnáct karet. Uroskopie (prohlížení moči) a uromancie (hádání diagnózy z moči) byla velmi rozšířená ve *středověku a dodnes ji provozují někteří lidoví léčitelé. Zvláštní nádobka na zkoumanou moč (matula) připomínala lidské tělo. Podle toho, ve které části nádobky se objevovaly různé zákaly a podobně, bylo usuzováno na příslušné orgánové onemocnění.$Mezi frekventované pomůcky jasnovidců patří siderické kyvadlo a virgule. Siderické kyvadlo neboli pendl je používáno zhruba tímto způsobem: Kyvadlu jsou kladeny nejdříve otázky, na které známe odpověď. Kladné či záporné odpovědi se projevují odlišnými pohyby kyvadla. Takto se naučíme poznávat, zda nám kyvadlo odpovídá na naši otázku „Ano“ či „Ne“. Potom již můžeme přistoupit ke kladení otázek, na které neznáme odpovědi. „Úspěchy“ dosahují za pomoci kyvadla zejména léčitelé, hledači vody, vzácných rud, pokladů (*geomancie) a ztracených osob. Kyvadla mohou být zhotovena ze vzácných *kovů a *kamenů, ale není to podmínkou. Racionální *vysvětlení pohybů kyvadla spočívá v působení nárazů tepových vln, únavovém třesu a takzvaných ideomotorických pohybech.$Stejně často jako kyvadlo je využívána virgule, proutek. Podle rychlosti otáčení proutku v rukou lze usuzovat na přítomnost vody, rud, tzv. geopatogenních zón i chorobných ložisek v tělech pacientů. V zásadě nezáleží na tom, z čeho jsou proutky vyrobeny nebo jakého jsou tvaru. Údajné schopnosti proutkařů byly několikrát testovány vědeckou *metodou, vždy se shodným statisticky podloženým výsledkem – negativním. Pro mimovolný otáčivý pohyb proutku – pružící vidlice držené oběma rukama – existuje uspokojivé fyzikální vysvětlení na bázi mechaniky pružin.$Osoby operující s kyvadly nebo virgulemi jsou označovány jako senzibilové.$Dále jsou uvedeny některé praktiky, které mají charakter jasnovidný nebo jsou jasnovidnosti velmi blízké.$//Automatická (přímá) kresba, malba, psaní, hlas//. Tyto projevy mají být mimovolními projevy médií uvedených do transu. Všechny tyto paranormální jevy jsou také klasickým repertoárem *spiritismu, kde slouží ke komunikaci se záhrobím. V *alternativní medicíně se můžeme setkat s „diagnostickým“ využitím automatické kresby. Základním problémem *interpretace kreseb je nalezení jejich podobnosti se studovaným objektem, pomineme-li ovšem podstatný rozpor s vědeckým poznáním.$//Autoskopie//. Někteří lidé propadli představě, že člověk může svým vnitřním zrakem pozorovat i svoje vlastní útroby. Toto přesvědčení se po delším pozorování (a sebeutvrzování) mění v jistotu. Pozorování se obvykle provádí za účelem diagnostickým. Podle okultistů Maxe Heindela a Augusty Fossové-Heindelové bylo takto před zhruba sto lety například dokázáno, že v živém organismu je *krev v //plynném// stavu.$//Grafologie.// K jasnovidnosti má velmi blízko, pokud se neomezuje jen na identifikaci pisatele na základě *analýzy rukopisu, což je využíváno v *kriminalistice a soudnictví. Psychologové jsou schopni na základě analýzy rukopisu skutečně částečně odhalit povahové rysy člověka, ale jen v *kontextu s dalšími informacemi. Jinak grafolog dochází jen k velmi obecným soudům, které lze aplikovat prakticky na kohokoliv.$//Psychometrie//. Takto je někdy označováno jasnovidné poznávání minulosti na základě kontaktu s věcmi tehdy existujícími nebo s prostředím, v němž se minulé události odehrávaly. „Psychometrista“ se hluboce soustředí a dle potřeby i dotkne doličného předmětu, například sponky do vlasů. Potom se vcítí do minulosti tohoto předmětu a vyjeví to, čeho byl předmět svědkem. Obdobné metody bylo například bezúspěšně použito při odhalování původce bombového útoku Staroměstském náměstí v Praze začátkem devadesátých let minulého století – zde byl ohledáván zbytek pouzdra nálože. V oblasti alternativní medicíny se tato metoda //de facto// používá pro určování diagnózy z vlasů, moči, fotografií aj. (Vojtěch Mornstein)