německý filozof a psychiatr; čelný představitel německé existenciální *filozofie (její teistické větve). Původním povoláním byl psychiatr, ale již jeho spis //Psychologie der Weltanschauungen// (Psychologie světových názorů, 1919) svědčí o jeho orientaci na existenciální problematiku. Podle Jasperse filozof proniká k *bytí třemi metodami: orientací ve *světě, vyjasněním existence a metafyzickým způsobem *poznání, umožňujícím *člověku pochopit jeho závislost na *Bohu. Bůh se člověku zjevuje v takzvaných mezních situacích člověka (*utrpení, nevykoupená *vina, *smrt apod.).$Jaspersovy názory jsou obsaženy zvláště v jeho spise //Existenzphilosophie// (Filozofie existence, 1938). Svou filozofii spojoval s dobou a *společností (//Die geistige Situation der Zeit//, 1931 [česky: //Duchovní situace doby//. Praha: Academia, 2008], //Die Schuldfrage//, 1946 [česky: //Otázka viny//. Praha: Mladá fronta, 1969, 1991], //Atombombe und die Zukunft des Menschen// [Atomová bomba a budoucnost člověka], 1958 aj.). Proslul svým rozborem viny německého národa v době *nacismu, kde rozlišil čtyři roviny viny (*vina, trestní, kterou lze soudně prokázat a stíhat; *vina, mravní, kterou lze jen vytknout a přiznat; *vina, politická za jednání *státu, jemuž nedokázal člověk jako individuum zabránit; *vina, metafyzická, která není přístupná pohledu druhých); rovněž je známý výrokem, že čtyřmi směrodatnými postavami světových dějin jsou *Konfucius, *Buddha, *Sókratés*Ježíš Kristus. (Jaroslav Malina)