souhrnný název používaný někdy pro jazyky *nigerokonžské, *khoisanské a *nilosaharské. Mezi africké jazyky též patří část jazyků *afroasijských a jazyk malgašský, kterým se hovoří na Madagaskaru a spadá do jazykové rodiny *austronéských jazyků. Za africké jazyky se v každém případě považují tzv. původní jazyky. To znamená, že mezi ně nenáleží například *angličtina, *arabština, *francouzština či *portugalština, jakkoliv jde o *jazyky početně nejrozšířenější.$Jazyková situace v Africe odpovídá pestrosti etnické a společenské. Nejnovější lingvistické statistiky uvádějí 2 092 jazyků (//Ethnologue// 2005), přičemž ale nemalé procento z nich se nalézá ve stavu ohrožení či přímo vymření. Jednoznačně největší jazykovou rodinou v Africe jsou jazyky nigerokonžské, zahrnující bezmála 1 500 jazyků. V posledním desetiletí se množí názory, že jazyky nigerokonžské mohou tvořit jednu makrorodinu s jazyky nilosaharskými (nejaktuálnější *klasifikaci vytvořili Kay Williamson a Roger Blench, 2000).$Mezi nejrozšířenější africké jazyky patří v západní Africe *hauština (40 milionů mluvčích), *jorubština (20 milionů), *bambarština a wolofština, v rovníkové Africe *lingala (přes 10 milionů) a *kikongo, ve východní Africe *amharština (30 milionů), oromština (25 milionů) a *svahilština (15 milionů). Statistické údaje komplikuje neexistence přesných dat na úrovni jednotlivých *států a též značná multi-linguálnost afrických společností, způsobená multi-etnickým a multi-lingvním charakterem z většiny *zemí.$Status afrických jazyků se proměnil v době přechodu od *kolonialismu k nezávislosti. Zatímco v koloniální době byl úředním jazyk ve většině případů evropský (angličtina, francouzština, portugalština), po získání nezávislosti došlo k jazykové emancipaci nejen v tom smyslu, že se africké jazyky stávaly (spolu s těmi evropskými) jazyky úředními, ale zejména v 60. a 70. letech 20. století došlo k tzv. afrikanizaci společností, což znamenalo přejmenovávání *měst, obcí, i občanů z evropských na africká jména (například za *vlády Mobutua v Zairu).$Jižní Afrika po pádu apartheidního režimu (*apartheid) a demokratických *volbách přijala *ústavu uznávající rovnoprávný status 11 jazykům. Kromě angličtiny a *afrikánštiny jsou to zulu, venda, sepedi, *xhosa, tswana, sotho, severní sotho, tsonga a ndebele. V letech 1925–1989 byla masivně prosazována afrikánština na úkor původních afrických jazyků.$Etiopie představuje jediný africký stát, který si udržel nezávislost i v době kolonialismu, čímž nedošlo k prosazení evropských jazyků na její půdě. Vzhledem k staletí trvající nadvládě *Amharů se amharština rozšířila takřka po celém území Etiopie jako //*lingua franca//. Ústava z roku 1994 přisuzuje amharštine status federálního jazyka, ale v rámci jednotlivých provincií jsou úředními jazyky též oromština, *somálština, hararština a tigrajština. Na všech úrovních je neoficiálním úředním jazykem angličtina.$V řadě případů došlo k šíření dnes významných afrických jazyků v době kolonialismu a v této souvislosti se hovoří o jazycích říčních (lingala), vojenských (bambarština), obchodních (svahilština), administrativních (sango), podle způsobu jejich šíření. Na nadnárodní úrovni však stále převládá využívání angličtiny, arabštiny, francouzštiny a portugalštiny. (Jan Záhořík)