l. geografické označení všech starověkých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyk')">*jazyků</span> v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asie, Malá')">*Malé Asii</span>;$2. lingvisticke označení nejstarší větve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, indoevropské')">*indoevropských jazyků</span>, dnes již vymřelé. Anatolské jazyky jsou doloženy v&nbsp;2. a&nbsp;l. tisíciletí př. n. l. na území táhnoucím se od pobřeží Egejskeho moře až k&nbsp;řece Eufratu (dnešní Turecko). V&nbsp;1. tisíciletí př. n. l. byly z&nbsp;velké části vytlačeny <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fryžština')">*fryžštinou</span>, indoevropským jazykem, jímž se původně hovořilo někde v&nbsp;oblasti pozdější <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Thrákie')">*Thrákie</span> a&nbsp;Makedonie a&nbsp;jehož nositelé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Frygové')">*Frygové</span> migrovali počátkem 1. tisíciletí do Malé Asie. Fryžština byla později vystřídána řeckou koiné (helenizace). Relativně jednotné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společenství')">*společenství</span> protoanatolských jazyků se zřejmě od východoindoevropského areálu oddělilo velmi brzy po rozštěpení indoevropského společenství na východoindoevropský a&nbsp;západoindoevropský areál, snad kolem roku 2500 př. n. l., protože jednotlivé anatolské jazyky jsou doloženy již od 17. století př. n. l. K&nbsp;anatolským jazykům starší vrstvy patří především klínopisná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chetitština')">*chetitština</span> (doklady ze 17.–13. století př. n. l.), klínopisná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('luvijština')">*luvijština</span> (rozšířená na jihu a&nbsp;na jihozápadě) a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('palajština')">*palajština</span> (rozšířená na severu). O&nbsp;něco mladší jsou doklady hieroglyfické luvijštiny, která byla po pádu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('říše, chetitská')">*chetitské říše</span> vytlačena do severní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sýrie')">*Sýrie</span> a&nbsp;jihovýchodní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Anatólie')">*Anatólie</span>, kde se udržela až do 8. století př. n. l. Jazyky mladší vrstvy jsou doloženy až v&nbsp;1. tisíciletí př. n. l.: <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lykijština')">*lykijština</span> (příbuzná s&nbsp;luvijštinou), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lýdština')">*lýdština</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kárština')">*kárština</span> a&nbsp;sidetština (doklady ze 3.–2. století př. n. l.). Anatolské jazyky mají kentumový charakter. K&nbsp;jazykové charakteristice anatolských jazyků patří například částečné zachování laryngál v&nbsp;podobě konsonantů, rozlišování jen dvou jmenných rodů, chybění optativu, vznik konjugace na //-hi //na základě indoevropského perfekta. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Muchnová, Dagmar')">Dagmar Muchnová</span>)