v užším smyslu termín pro skupinu *indoárijských či indoárských jazyků, tvořících spolu s *dardskými*íránskými jazyky *indoíránskou větev *indoevropské jazykové rodiny; zahrnují starou indičtinu (védský dialekt) a *sanskrt, středoindické jazyky (*prákrty, včetně *páli, *jazyka textů jižního směru *buddhismu, tzv. *théravády či *hínajány) a novoindické jazyky. Podle jiné *klasifikace představují indické jazyky jednu ze skupin, z nichž sestává „podrodina“ indoárijských jazyků (zbývající dvě opět tvoří jazyky dardské a íránské). V obecnější rovině lze spojení „indické jazyky“ použít jako označení rozmanitých jazykových systémů *národů jihoasijského subkontinentu.$Jazyková situace v jižní Asii svou pestrostí odráží multietnické a multikulturní složení obyvatelstva, na jehož utváření se podílelo množství různorodých, dnes již obtížně rozlišitelných domácích i vnějších vlivů. Počet indických jazyků se v různých soupisech značně liší – *cenzus z roku 1991 zaznamenal 114 jazyků a 216 tzv. mateřštin, přehled *jazyků světa vydávaný texaským Summer Institute of Linguistics (SIL) v 15. vydání (//Ethnologue //2005) uvádí pro Indii 415 živých a 13 zaniklých jazyků, jiné seznamy vyčíslují 850 jazyků a dialektů a 1683 mateřštin. Nejvíce mluvčích hovoří jazyky indoevropské jazykové rodiny (asi 75 %), hojně jsou na subkontinentu zastoupeny jazyky patřící k *drávidské (asi 23 %), méně již k *austroasijské (asi 1,2 %) a *tibetobarmské (asi 0,6 %) rodině.$K nejrozšířenějším indoárijským jazykům patří *hindština (402 miliony mluvčích, 36 % obyvatel), *bengálština (83 miliony, 7,5 %), *maráthština (75 milionů, 6,8 %), *urdština (52 miliony, 4,7 %), *gudžarátština (49 milionů, 4,4 %), *urijština (34 miliony, 3,1 %), *paňdžábština (28 milionů, 2,5 %) anebo *ásámština (16 milionů, 1,5 %). Z drávidských jazyků mají největší počet mluvčích *telugština (79 milionů, 7,2 %), *tamilština (64 miliony, 5,8 %), *kannadština (39 milionů, 3,5 %) a *malajálamština (36 milionů, 3,3 % – vše odhady 2005). Mezi nejznámější reprezentanty *mundské větve austroasijské rodiny patří *santálština (asi 6 milionů mluvčích v Indii, Bangladéši, Nepálu a Bhútánu), *monkhmerskou podrodinu reprezentují například khásijština (0,9 milionu obyvatel, hlavně v Ásámu, Méghálaji a Tripuře) anebo *nikobarské jazyky (0,2 milionu). K tibetobarmským jazykům rozšířeným na subkontinentě patří hlavně bodo, manipurština (meitei) či *tibetština (125 000 v Indii, 60 000 v Nepálu a 4 000 v Bhútánu; k Tibeťanům se řadí rovněž 120 000 obyvatel Ladákhu (Ladaku), jejichž mateřštinou je ladakština).$*Ústava Indické republiky, jež vstoupila v platnost 26. ledna 1950, stanovila oficiálním jazykem ústředních úřadů hindštinu psanou dévanágarským písmem, avšak jednotlivé svazové státy a svazová teritoria mohou vést administrativu v některém z místních jazyků. Z 28 indických států používá jako hlavní úřední jazyk hindštinu jen 10 (Arunáčalpradéš, Bihár, Čhattísgarh, Džhárkhand, Harijána, Himáčalpradéš, Madhjapradéš, Rádžasthán, Uttaráňčal a Uttapradéš) a ze 7 svazových teritorií pouze 3 (Andamany a Nikobary vedle *nikobarštiny, Čandígarh a hlavní *město Dillí společně s paňdžábštinou). Roli vedlejšího úředního jazyka plní *angličtina, kterou si pro administrativní účely zvolily Arunáčalpradéš, Mizoram či Nágsko; počet *Indů, kteří při sčítání lidu uvádějí angličtinu jako svou mateřštinu, se pohybuje kolem 200–250 milionů.$Osmá příloha ústavy obsahuje (novelizace v letech 1967, 1992 a 2003) seznam jazyků, jež požívají zvláštní oficiální status (z původních 15 byl rozšířen na 23); patří k nim vedle angličtiny ásámština (Ásám), bengálština (Západní Bengálsko, Tripura), bodo (Ásám), dógrí (Džammú a Kašmír), gudžarátština (Gudžarát, Dadra a Nagar Havélí, Daman a Diú), hindština, kannadština (Karnátaka), *kašmírština (Džammú a Kašmír), kónkanština (Góa), maithilština (Bihár), malajálamština (Kérala, Lakšadvíp), manipurština / meitei (Manipur), maráthština (Maháráštra, Góa), *nepálština (Himáčalpradéš, Uttaráňčal), paňdžábština (Čandígarh, Dillí, Harijána, Paňdžáb), santálština (Ásám, Bihár, Džhárkhand, Tripura), sindhština (Gudžarát, Maháráštra, Paňdžáb, Rádžasthán), tamilština (Tamilnádu, Puduččéri), telugština (Ándhrapradéš), urdština (Ándhrapradéš, Bihár, Džammú a Kašmír, Uttarpradéš) a urijština (Urísa). Mezi jazyky sepsané //(scheduled)// v osmé příloze byl zařazen i sanskrt; počet mluvčích, pro něž je mateřštinou, se pohybuje kolem 50 000. (Jan Filipský)