*jazyky, které se nejpozději od 4. tisíciletí př. n. l. rozšířily v oblasti *Předního východu, v *Mezopotámii, *Sýrii, *Palestině a na Arabském poloostrově. Odtud se rozšířily i do Etiopie a později i do oblasti severní Afriky. Semitské jazyky tvoří jednu rodinu *afroasijského (hamitosemitského) kmene, k němuž patří kromě semitských jazyků *egyptština, berberština, jazyky *kúšitské, *omotické a *čadské, které jsou všechny rozšířeny v oblasti severní a severovýchodní Afriky a zasahují až do subsaharské oblasti. Úzká příbuznost semitských jazyků byla stanovena na základě jejich podobnosti v oblasti fonologické, morfologické i lexikální. Semitské jazyky poskytují vynikající materiál pro studium vývoje jazyků, neboť jejich vývoj, diferenciace a vzájemné překrývání souvisí se vznikem nejstarších písemných systémů, v nichž je tento vývoj zaznamenán a dokumentován. K semitským jazykům starověkého Předního východu náleží: 1) *Akkadština, doložena texty zapsanými *klínovým písmem, pocházejícími z Mezopotámie a okrajových oblastí z období od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. do začátku 1. století n. l. 2) *Eblajština; texty v eblajštině psané klínovým písmem pocházejí z *města *Ebly v severní Sýrii z období 2. poloviny 3. tisíciletí př. n. l. 3) Amorejština; nedochovaly se žádné texty, existence tohoto jazyka je dokumentována vlastními *jmény v sumerských a akkadských textech z konce 3. až 1. poloviny 2. tisíciletí př. n. l. 4) Kanaánské jazyky; heterogenní soubor jazykového materiálu z oblasti Palestiny z období 2. a 3. čtvrtiny 2. tisíciletí př. n. l., částečně se překrývají s amorejštinou. Většina dokladů je rozptýlena v akkadských a egyptských textech, které byly zapsány nebo se vztahují k oblasti *Syropalestiny (vlastní jména, místní jména, glosy, výpůjčky). Nejdůležitějším souborem těchto textů je *archiv akkadské diplomatické korespondence egyptského dvora s místními vládci v Syropalestině z poloviny 2. tisíciletí př. n. l., který byl objeven v *Tell el-Amarně v *Egyptě. K této skupině patří i jazyk nejstarších alfabetických nápisů ze stejné doby, které byly nalezeny v Palestině a v Sinajské poušti. 5) *Ugaritština; doložena souborem asi 1000 textů pocházejících z 2. poloviny 2. tisíciletí př. n. l. z *Ugaritu v severní Sýrii a zapsaných hláskovým písmem tvarově podobným písmu klínovému. 6) *Hebrejština; nejdůležitějším hebrejským textem je *bible, kterou lze doplnit souborem epigrafického materiálu v hebrejštině a nápisy v blízké moábštině, amónštině a edómštině. Společně s *foiničtinou tvoří tyto jazyky vývojové pokračování kanaánštiny. Hebrejština byla ve funkci hovorového jazyka vytlačena v Palestině *aramejštinou; tento proces byl ukončen začátkem 2. století n. l. 7) Foiničtina je blízce příbuzná hebrejštině. Je doložena od konce 2. tisíciletí na pobřeží dnešního Libanonu odkud se začala šířit do různých oblastí Středomoří. Její poslední doklady pocházejí z *římské doby. Variantou foiničtiny je *punština doložená nápisy ze severoafrického *Karthága od 5. století př. n. l. do 2. století př. n. l. a dále z různých *lokalit v severní Africe až do 5. století n. l. 8) Aramejština stará; pod tímto názvem se skrývá početná skupina blízce příbuzných jazyků. Staroaramejské nápisy jsou poprvé doloženy ze severní Sýrie a Mezopotámie v 9. století př. n. l. Od tohoto okamžiku začínala probíhat postupná aramejizace Mezopotámie, Sýrie a Palestiny. Od 6. století př. n. l. se aramejština stala oficiálním jazykem *perské říše a dorozumívacím prostředkem celého Předního východu (tzv. říšská aramejština). 9) *Arabština stará je doložena tisíci krátkých nápisů zaznamenaných variantou západosemitského hláskového písma (*písmo, alfabetické). Jsou roztroušeny v Syrské poušti a zejména v severní *Arábii a spadají do období 6. století př. n. l. až 4. století n. l. 10) Jihoarabština stará je představována rozsáhlým souborem monumentálních textů z oblasti dnešního Jemenu. Jsou psány jihosemitským hláskovým písmem, nejstarší pocházejí z 1. třetiny 1. tisíciletí př. n. l. a pokračují až do 6. století n. l. 11) Etiopština stará (gecez); jihoarabské nápisy nalezené v Etiopii a pocházející z 5. století př. n. l. svědčí o úzkých kulturních a hospodářských stycích mezi jižní Arábií a Etiopií. Z Etiopské vysočiny z období 4. století n. l. pocházejí nápisy v etiopštině, domorodým označením gecez, která se patrně vyvinula ze staré jihoarabštiny. (Jiří Prosecký)