podle různých pramenů je na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svět')">*světě</span> v&nbsp;současnosti zaznamenáno více než 33 000 přirozených <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyk, přirozený')">*jazyků</span>, z&nbsp;nichž však jen menší část (3 000–7 000) jazykovědci uznávají jako samostatné; důvodem je nezřetelná hranice mezi jazyky a&nbsp;dialekty – například mnohé z&nbsp;čínských dialektů (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('čínština')">*čínština</span>) jsou si vzájemně nesrozumitelné, a&nbsp;přesto se považují za nářeční formy jednoho jazyka; naproti tomu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('běloruština')">*běloruština</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('katalánština')">*katalánština</span> nebo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('slovenština')">*slovenština</span> se v&nbsp;procesu formování novodobých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('národ')">*národů</span> ustavily jako samostatné jazyky, přestože jsou velice blízké <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ruština')">*ruštině</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('španělština')">*španělštině</span> či <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('čeština')">*češtině</span>.$Podle genetické příbuznosti jsou jazyky řazeny do jazykových rodin (bývá jich porůznu uváděno 94–218), odvozovaných od společného prajazyka. Nejrozšířenější jsou jazyky náležející do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, indoevropské')">*indoevropské</span> jazykové rodiny: uvádí se jich celkem až 443 a&nbsp;hovoří jimi 44–48 % obyvatel planety, tj. zhruba 2,8–3,1 miliardy lidí. Podle počtu mluvčích dále tvoří největší rodiny <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, tibetočínské')">*tibetočínské jazyky</span> (399 jazyků; 1,3 miliardy mluvčích; pětina lidstva), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, kongokordofánské')">*nigerokordofánské jazyky</span> (1 514 jazyků; 358 milionů mluvčích; 5,5 % lidstva), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, afroasijské')">*afroasijské jazyky</span> (též semitohamitské, 353 jazyky; 340 milionů mluvčích; 5,2 % lidstva), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, austronéské')">*austronéské jazyky</span> (či malajsko-polynéské, 1246 jazyků; 312 milionů mluvčích; 4,8 % lidstva), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, drávidské')">*drávidské jazyky</span> (73 jazyky; 222 miliony mluvčích; 3,4 % lidstva), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, altajské')">*altajské jazyky</span> (64 jazyky; 145 milionů mluvčích; 2,4 % lidstva), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('japonština')">*japonština</span> (127 milionů mluvčích; 2 % lidstva), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, austroasijské')">*austroasijské jazyky</span> (168 jazyků; 101 milion mluvčích; 1,6 % lidstva) a&nbsp;skupina jazyků <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tai-kadai')">*tai-kadai</span> (74 jazyky; 78 milionů mluvčích; 1,2 % lidstva). (Uváděné počty mluvčích jsou orientační; vycházejí z&nbsp;odhadů za rok 2006, kdy světová populace hypoteticky dosáhla 6,5 miliardy lidí.)$Z regionálního hlediska plná třetina všech jazyků světa (2 269) připadá na Asii (3,5 miliardy mluvčích, tj. 54 % světové populace), necelá třetina (2 092) má původ v&nbsp;Africe (676 milionů mluvčích; 10,4 % světové populace), pětina v&nbsp;pacifické oblasti (1 310 jazyků; 6 milionů mluvčích; 0,1 % světové populace) a&nbsp;necelých 15 % v&nbsp;Americe (1 002 jazyky; 48 milionů mluvčích; 0,8 % světové populace); evropských jazyků je relativně nejnižší počet (239 jazyků; 3,5 %), avšak hovoří jimi více než čtvrtina lidstva (1,7 miliardy obyvatel).$Nejvíce lidí na světě (asi 1,2 miliardy, tj. 18,5 %) mluví čínsky (respektive některým ze sedmi dialektů čínštiny), na druhém místě se nachází <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('angličtina')">*angličtina</span> (asi 0,5 miliardy, tj. 7,7 %), jež dnes plní roli mezinárodního dorozumívacího jazyka, třetí pozici zaujímá <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hindština')">*hindština</span> (476 milionů, 7,3 %), čtvrtou španělština (409 milionů, 6,2 %), na pátém místě se nachází ruština (279 milionů, 4,3 %) a&nbsp;na šestém <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('arabština')">*arabština</span> (235 milionů, 3,6 %).$Z hlediska počtu uživatelů, rozšíření ve funkci druhého či úředního jazyka, hospodářského a&nbsp;kulturního významu a&nbsp;rovněž politické váhy v&nbsp;současném světě patří do kategorie světových jazyků vedle již zmíněné japonštiny též <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('portugalština')">*portugalština</span> (218 milionů), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bengálština')">*bengálština</span> (215 milionů), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('malajština')">*indonéština</span> s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('malajština')">*malajštinou</span> (175 milionů), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('francouzština')">*francouzština</span> (130 milionů) a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('němčina')">*němčina</span> (123 miliony). Těmito jazyky mluví celkem asi 3,8–4,2 miliardy lidí (podle toho, zda počítáme i&nbsp;ty, kdo jich užívají ve funkci druhého jazyka), tedy bezmála dvě třetiny lidstva. Naproti tomu zhruba 90 % z&nbsp;celkového počtu 6 912 živých jazyků (jež uvádí prestižní publikace Gordon, Raymond G., Jr., ed.,// Ethnologue: Languages of the World//, 15. vydání, Dallas, Texas: SIL International 2005) používá méně než 100 000 lidí, přibližně 46 jazyků má jen jediného rodilého mluvčího a&nbsp;okolo 2 400 jazyků je na pokraji vymizení: ročně zanikne asi deset jazyků.$Kontakty, střetávání a&nbsp;míšení různých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('etnikum')">*etnik</span> v&nbsp;průběhu historického vývoje provázejí procesy vzájemného ovlivňování a&nbsp;prolínání nepříbuzných jazyků; výsledek jazykového sbližování se projevuje jako //substrát// (pozůstatky jazyka podmaněného etnika v&nbsp;jazyce podmanitelského etnika), //adstrát// (stopy vzájemného působení dvou jazyků či <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultur</span> při soužití různých etnik na společném území nebo styk jazyků v&nbsp;pomezní oblasti, při němž nezaniká ani jeden z&nbsp;nich) a&nbsp;//superstrát// (zanikající jazyk dobyvatelů, kteří převzali jazyk podmaněného obyvatelstva vzhledem k&nbsp;jeho početní převaze či kulturní nadřazenosti). Na základě kontaktu vojensky a&nbsp;ekonomicky dominantního etnika (například evropských kolonistů) s&nbsp;místními obyvateli vznikala v&nbsp;minulosti řada tzv. kontaktových jazyků, označovaných jako //pidžin //(<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pidgin')">*pidgin</span>). Měly sloužit omezeným komunikačním účelům, zejména v&nbsp;obchodním styku. Jako jejich základ posloužila většinou angličtina (méně častěji francouzština, španělština či portugalština), mají limitovaný slovník, a&nbsp;protože jejich účinnost závisela na rychlosti, jakou je lze ovládnout, mají i&nbsp;podstatně redukovanou gramatickou strukturu. Pokud se pidžin začne používat v&nbsp;širším okruhu komunikačních situací a&nbsp;stane se mateřštinou určitého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společenství')">*společenství</span>, hovoříme o&nbsp;kreolštině; typickým příkladem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kreolizace, kulturní')">*kreolizace</span> je vývoj pidžinu //tok pisin// (neomelanéština), odvozeného z&nbsp;angličtiny a&nbsp;austronéských jazyků, který se stal jedním z&nbsp;úředních jazyků <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Nová Guinea')">*Papuy-Nové Guineje</span>. Velká většina pidžinů a&nbsp;kreolštin se nachází v&nbsp;pobřežních oblastech rovníkového pásu, kde díky <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('obchod')">*obchodu</span> vyvstala potřeba navázat pohotově kontakty mezi mluvčími různých jazyků. V&nbsp;přístavech Středomoří sloužil od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('středověk')">*středověku</span> do 19. století <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('komunikace, interkulturní')">*interkulturní komunikaci</span> pidžin //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sabir')">*sabir</span>//, směs <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, románské')">*románských jazyků</span>, arabštiny a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řečtina')">*řečtiny</span>, známější pod názvem //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lingua franca')">*lingua franca</span>// („jazyk Franků“, tj. Západoevropanů).$//Jazyky umělé:// Vedle přirozených jazyků, které se vyvíjejí spontánně a&nbsp;slouží k&nbsp;běžnému dorozumívání mezi lidmi, existují rovněž jazyky umělé (plánované, vyvíjené, modelové či konstruované, //conlang//). Cílem jejich tvůrců bylo najít obecně srozumitelný, snadno osvojitelný prostředek mezinárodní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('komunikace')">*komunikace</span> se zcela pravidelnou gramatikou a&nbsp;jednoduchou slovní zásobou, oproštěný od všech výjimek, redundance a&nbsp;komplikovanosti národních jazyků. Pomineme-li rané úvahy humanistických učenců o&nbsp;potřebě překonat babylonské „změtení jazyků“ vytvořením umělého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzální')">*univerzálního</span> jazyka (jeho prospěšnost zvažoval i&nbsp;Jan Amos <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Komenský, Jan Amos')">*Komenský</span>), konkrétní pokusy o&nbsp;realizaci této myšlenky přinesla až éra <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('osvícenství')">*osvícenství</span>, zvláště 18. a&nbsp;19. století. Snahy autorů se zaměřovaly několika směry: na vytváření zjednodušených adaptací <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('latina')">*latiny</span>, případně dalších klasických jazyků, na zjednodušení gramatiky a&nbsp;slovní zásoby živých národních jazyků a&nbsp;posléze na zcela apriorní, tj. od základů uměle vytvořené jazyky. Za nejstarší známý projekt z&nbsp;první skupiny bývá označován jazyk, který vytvořil neznámý německý filozof používající pseudonym //Carpophorophilus// (1734) – vycházel přitom z&nbsp;latiny s&nbsp;prvky převzatými z&nbsp;jiných jazyků (například <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hebrejština')">*hebrejštiny</span>) a&nbsp;zavedl podstatně zredukovanou abecedu (na 16 písmen). Z&nbsp;novějších pokusů vzbudil pozornost zejména projekt //Latino sine flexione// (Latina bez ohýbání slov; publikováno v&nbsp;článku //De latino sine flexione// v&nbsp;//Revista de mathematica//, 1903), který zveřejnil italský matematik Giuseppe Peano (1858–1932). Jak napovídá jeho název, jde o&nbsp;latinu „bez ohýbání“, oproštěnou o&nbsp;většinu slovesných tvarů (kromě infinitivu) a&nbsp;pádových koncovek, takže připomíná izolující jazyk typu čínštiny. První nástin zjednodušeného pomocného jazyka s&nbsp;gramatikou oproštěnou od všech nepravidelností a&nbsp;slovní zásobou z&nbsp;latiny a&nbsp;francouzštiny, //langue nouvelle//, zveřejnil v&nbsp;roce 1765 francouzský ekonom a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('encyklopedisté')">*encyklopedista</span> Joachim Faiguet de Villeneuve (1703–1780); podobného typu byl i&nbsp;návrh „univerzálního jazyka“ //(langue universelle)//, umožňujícího základní komunikaci pomocí systému 1500 „kořenů“ a&nbsp;100 modifikujících sufixů, který roku 1836 předložil Augustin Grosselin (1800–1878), a&nbsp;analogické projekty na základě němčiny a&nbsp;dalších jazyků, včetně jazyků <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, slovanské')">*slovanských</span>.$Mezi apriorními jazyky patří k&nbsp;nejzajímavějším výtvorům //solresol//, univerzální „hudební“ jazyk z&nbsp;roku 1817, jehož tvůrce, francouzský učitel Jean François Sudre (1787–1862), sestavil slovní zásobu výhradně ze solmizačních slabik (do, re, mi, …); k&nbsp;záznamu mluveného slova tak bylo možno použít noty a&nbsp;sdělení zahrát na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nástroj, hudební')">*hudební nástroj</span>. I&nbsp;tento pokus ovšem zůstal spíše jen hříčkou pro pobavení úzkého kruhu intelektuálů.$Při tvorbě konstruovaných jazyků smíšeného typu poprvé zaznamenal mezinárodní úspěch německý katolický <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kněz')">*kněz</span> Johann Martin Schleyer (1831–1912) se svým jazykem //volapük //(„světová řeč“, 1879). Používá slova převzatá z&nbsp;živých evropských jazyků, avšak v&nbsp;krajně zjednodušené podobě (hlavně ve tvaru jednoslabičných morfémů), často s&nbsp;arbitrárními hláskovými změnami, část slovní zásoby (například číslovky) nemá obdobu v&nbsp;přirozených jazycích (zčásti tak jde o&nbsp;apriorní jazyk sestávající ze zcela libovolně vymyšlených prvků). Užíval se do 90. let 19. století, kdy jej vytlačilo //esperanto//. První návrh esperanta zveřejnil roku 1887 polský lékař Ludwik Łazarz Zamenhof (1859–1917) ve své učebnici, kterou vydal pod pseudonymem Dr. Esperanto (= „doufající“). Tato první učebnice, vydaná roku 1887 ve Varšavě, byla v&nbsp;ruském jazyce (název: //Meždunarodnyj jazyk//), téhož roku vyšla <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('verze')">*verze</span> polská, německá a&nbsp;francouzská, roku 1888 byla publikována verze anglická a&nbsp;učebnice //Dua libro de ľlingvo internacia// – již celá v&nbsp;esperantu. Propracovanější verze gramatiky doplněná cvičebnicí a&nbsp;slovníkem vyšla roku 1905 pod názvem //Fundamento de Esperanto// (česká verze 1909). Esperanto představuje takzvaný aposteriorní umělý jazyk, eklekticky čerpající slovní zásobu i&nbsp;morfologické rysy z&nbsp;románských a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, germánské')">*germánských jazyků</span>, ale například i&nbsp;z&nbsp;řečtiny, což mu ubírá na přirozenosti. Jednoduchostí gramatických pravidel a&nbsp;lexika si však získal širokou oblibu, používá se ve 115 <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*zemích</span> a&nbsp;počet jeho uživatelů se odhaduje na 2 miliony (z&nbsp;toho až 2000 „rodilých mluvčích“). Esperantské hnutí se rozdělilo v&nbsp;roce 1907, kdy Delegace pro přijetí pomocného mezinárodního jazyka po šesti letech zkoumání navrhla řadu lexikálních změn a&nbsp;zjednodušení gramatické struktury esperanta, avšak poté, co Ludwik Łazarz Zamenhof navrhovanou revizi odmítl, část esperantistů přešla k&nbsp;užívání nové <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('varianta')">*varianty</span> označované jako //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ido')">*ido</span>// („odnož, potomek“). Pokus o&nbsp;přehodnocení dosavadních přístupů a&nbsp;o&nbsp;vytvoření pomocného dorozumívacího jazyka, jehož slovní zásoba i&nbsp;gramatická struktura měla více než dosud odpovídat charakteru přirozených živých jazyků, učinil v&nbsp;roce 1922 estonský profesor Edgar de Wahl (1867–1948). Jeho jazyk //occidental// usiloval o&nbsp;kompromis mezi přirozeností a&nbsp;požadavkem přísné pravidelnosti, avšak výrazněji se neprosadil, stejně jako neuspěl projekt //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('novial')">*novial</span>// (1928, 1930) připravený renomovaným dánským lingvistou Otto Jespersenem (1860–1943), ani řada dalších pokusů, pokračujících až do současné doby. Dosud bylo možno zaznamenat více než tisíc uměle vytvořených jazyků a&nbsp;proces hledání ideálního nástroje mezinárodní komunikace nadále pokračuje.$Zvláštní skupinu umělých jazyků tvoří umělecké jazyky //(artlang)//, vytvářené k&nbsp;zvýšení účinnosti literárního díla či z&nbsp;estetických důvodů; nejrozšířenější jsou jazyky fiktivní, objevující se v&nbsp;beletrii, divadelní hře, filmu či v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hry, počítačové')">*počítačových hrách</span>. K&nbsp;nejznámějším příkladům patří //newspeak//, dvojsmyslný eufemistický jazyk používaný v&nbsp;románu George <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Orwell, George')">*Orwella</span> //Nineteen Eighty-four// (//1984//, 1949; česky poprvé 1984 [Köln: Index]), prosazovaný jako nástroj k&nbsp;potlačování nevhodného, či dokonce „zločinného“ myšlení, slang teenagerů //(nadsat) //založený na ruštině s&nbsp;cockneyovskými prvky z&nbsp;futuristického světa vylíčeného v&nbsp;románu Anthonyho Burgesse //A&nbsp;Clockwork Orange// (1962, česky: //Mechanický pomeranč//. Praha: Volvox Globator, 1992) či absurdní úřednický jazyk //ptydepe// jakožto <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('symbol')">*symbol</span> byrokratické moci v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('drama')">*dramatu</span> Václava <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Havel, Václav')">*Havla</span> //Vyrozumění// (1965). Speciální kategorii fiktivních jazyků přinesl žánr <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('science fiction')">*science fiction</span> a&nbsp;fantasy: sem řadíme jazyky mytické Středozemě (například //quenijština// či //vznešená elfština// z&nbsp;románů Johna Ronalda Reuela Tolkiena //The Hobbit or There and Back Again// [1937, česky: //Hobit aneb Cesta tam a&nbsp;zase zpátky//. Praha: Odeon, 1979], //The Lord of the Rings// [1954–1956, česky: //Pán prstenů//. Praha: Mladá fronta, 1990–1992]) anebo jazyk <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace, mimozemské')">*mimozemské civilizace</span> vymyšlený roku 1984 pro potřeby sci-fi seriálu //Star Trek//, známý pod jménem //klingonština//. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Filipský, Jan')">Jan Filipský</span>)