//(Hordeum)//, *rod rostlin čeledi lipnicovitých (trávy, //Poaceae//), k němuž patří významná *obilovina ječmen setý //(Hordeum vulgare)//. Celkem je známo asi 25 planých *druhů ječmenů. Podobně jako u *pšenice existují i v rámci ječmenů tři ploidní úrovně: druhy diploidní (2n = 14), k nimž patří i ječmen setý, druhy tetraploidní (2n = 28) a druhy hexaploidní (2n = 42). Ječmen setý je jednoletá jarní, nebo ozimá obilnina; plané druhy jsou jak jednoleté, tak víceleté.$Ječmen patří k nejstarším obilovinám pěstovaným od počátků *zemědělství. Podobně jako pšenice byl i ječmen domestikován a vyšlechtěn v oblasti *Blízkého východu; dalšími centry genetické *variability ječmene jsou Etiopie, východoasijská oblast (Čína, *Tibet, Himálaj). Planým druhem, jenž se podílel na vzniku dvouřadých odrůd kulturního ječmene, bylo blízkovýchodní //Hordeum spontaneum//, na vzniku šestiřadých odrůd mohl mít podíl také východoasijský //Hordeum agriocrithon//. Oba plané druhy jsou diploidní s lámavým klasovým vřetenem. Podle archeologických dokladů byly na Blízkém východě sbírány *obilky planého ječmene //(Hordeum spontaneum)// již v období kolem 17 000 let př. n. l. (naleziště Ohalo II na břehu Galilejského jezera v *Izraeli). Pěstování je doloženo z období kolem 7 000 př. n. l. z *lokalit Ajn Ghazzal (na severovýchodním okraji Ammánu) v Jordánsku a Ali Koš (asi 180 km jižně od Kermánšáhu) v Íránu. Pravděpodobně nejstarším dokladem o pěstování //Hordeum spontaneum// je sýpka na nalezišti Gilgal 11 v údolí Jordánu datovaná 9400–9200 př. n. l., obsahující téměř 0,5 milionu obilek //Hordeum spontaneum// a //Avena sterilis// v přibližném poměru 2:1. Do Evropy ječmen pronikl v *neolitu a podle archeologických nálezů několika směry: ze severní Afriky do západní Evropy a do Itálie, z *Malé Asie přes Středomoří do střední Evropy.$Plošně zaujímá ječmen dnes čtvrté místo v rozloze osevních ploch (za pšenicí, *rýží a *kukuřicí). Nejvíce se v současnosti pěstuje v Číně, Turecku a zemích bývalého Sovětského svazu; v Africe se pěstuje nejvíce v Alžírsku, Maroku a Etiopii. Patří mezi nejodolnější obiloviny a severní hranice jeho pěstování sahá v současnosti až za polární kruh (Norsko, Sibiř) a v Tibetu či v Andách je pěstován i v nadmořských výškách až 4 700 metrů. Ječmen má krátkou vegetační dobu a nízké nároky na vodu, lze jej pěstovat i v polopouštních oblastech subtropů v zimním období.$Od *starověku byla ječná kaše běžným jídlem v Evropě a dodnes je konzumována na Blízkém východě. V Evropě ječmen z přímé konzumace postupně vytěsnila pšenice. Kromě potravinářských účelů je a byl využíván také pro své léčebné a antiseptické účinky, popřípadě i jako krmivo pro *koně; klasickým využitím ječmene je příprava sladu při výrobě *piva. Z ječmene se připravuje náhražka *kávy – melta. Běžné jsou však ječné kroupy a krupky, sloužící jako přísada do polévek a dušených jídel. Konzumaci komplikují pluchy. Na nutriční hodnotě ječmene se podílejí zejména sacharidy (asi 80 %) a cukry (asi 10 %). V ječmeni jsou přítomny i vitamíny skupiny B a E. (Viz též *zemědělství, rané.) (Petr Bureš)