křesťanské církevní *společenství; zformovalo se v roce 1457 v Kunvaldu pod Orlickými horami rozvinutím husitského programu (zejména působením bratra Řehoře z emauzského *opatství) podle myšlenek Petra Chelčického (asi 1390–asi 1460). V roce 1467 došlo k ustavení vlastní *církve (programové zpřetrhání vazeb s *katolickou církví, ale i podobojí) a zvolení vlastních *kněží bez ohledu na apoštolskou posloupnost. Pronásledována Jiřím z Poděbrad. Do začátku 16. století měla ráz *sekty důsledně dodržující novozákonní principy (život v ústraní, vzdělání pouze jako prostředek k pochopení //*bible// aj.).$Kolem roku 1500 došlo k rozchodu se starověrci a k otevření církve *měšťanům a *šlechtě. Po polovině 16. století prosadili Jan Augusta a Jan Blahoslav kladný vztah k humanistické vzdělanosti; následoval rozvoj bratrského školství i písemnictví (//*Bible kralická//, tvorba Jana Amose *Komenského aj.). V roce 1575 se podílela na vypracování české *konfese, v roce 1609 byla legalizována Majestátem Rudolfa II.$Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře část členů Jednoty bratrské přežila v utajení po několik generací do *tolerančního patentu a vystoupila jako kalvinistická církev. Z jedné exilové skupiny vznikla světová Unitas fratrum, působící v *českých zemích do současnosti pod názvem Jednota bratrská. (Jaroslav Malina)