1. nepsaná mystická tradice výkladu //*Talmudu//;$2. od *středověku označení židovské mystické nauky ovlivněné *novoplatonismem. Základy vznikly v Orientu, rozšířena do Německa, Provence, Španělska i Čech (Praha zejména v 16. století). Nauka se odvolává na některé biblické pasáže (kniha //Daniel, Ezechiel//) a zejména na starověkou //Knihu stvoření// (hebrejsky: //Sefer jecira//), knihu //Bahir// a knihu //Zohar// z 13. století. *Bůh jako zdroj veškerého *bytí je definován negativně jako Nicota, a aby vytvořil *prostor pro *stvoření, stahuje se do sebe; poté *emanací světelným paprskem vzniká *svět, jenž má hierarchickou strukturu složenou z deseti duchovních *vesmírů //(sefir)//. Emanačním pojetím „*stromu života“ je vyjádřena sounáležitost nejnižší (materiální) součásti vesmíru s nejvyšším sefirem (čirou duchovností). Pomocí speciálních technik lze vést *duše po vzestupné cestě k vyšším sefirám; s tím souvisí i učení o převtělování duší. V 16. století bylo centrum kabaly v galilejském Safedu, kde žili kabalisté Moše Cordovero a Jicchak Luria (podal pozměněnou interpretaci vzniku světa v tzv. luriánské kabale). Kabala ovlivnila celou novověkou *mystiku a zejména *chasidismus, který je zatím její poslední fází;$3. tajuplné výpočty umožňující údajně předvídat různá data, výherní čísla apod.;$4. tajné pikle, intriky. (Jaroslav Malina)