škola *tibetského buddhismu, založená na zděděných tradicích indických mahásiddhů Tilópy, Nárópy a Maitripy, jejichž nauky přinesl do *Tibetu Marpa Čhökjilodö, od kterého je převzal *Milaräpa Žäpadordže a jež do podoby samostatné školy systemizoval Gampopa Sönamrinčhen. Kagjü se po Gampopovi dělí na čtyři hlavní *sekty: Baromkagjü (tibetsky: ’//ba’-rom-bka’-brgjud//), Phagdukagjü (tibetsky: //phag-gru-bka’-brgjud//), Karmakamcchangkagjü (tibetsky: //ka-rma-kam-cchang-bka’-brgjud//) a Cchalpakagjü (tibetsky: //cchal-pa-bka’-brgjud//). Linie vzešlé ze sekty Phagdu se dále štěpí na osm menších subsekt: Taglungkagjü (tibetsky: //rtag-lung-bka’-brgjud//), Thophukagjü (tibetsky: //khro-phu-bka’-brgjud//), Dugpakagjü (tibetsky: ’//brug-pa-bka’-brgjud//), Marcchangkagjü (tibetsky: //smar-cchang-bka’-brgjud//), Jerpakagjü (tibetsky: //jer-pa-bka’-brgjud//), Jazangkagjü (tibetsky: //g.ja’-bzang-bka’-brgjud//), Šugsebkagjü (tibetsky: //šugs-gseb-bka’-brgjud//) a Digungkagjü (tibetsky: ’//bri-gung-bka’-brgjud//). Všechny tyto školy, sekty a podsekty u svých stoupenců zdůrazňují poustevnický způsob života. Za nejvýznamnějšího představitele *řehole Kagjü je pokládán naldžorpa a básník Milaräpa. (Josef Kolmaš)