též Kailáš (novoindický tvar sanskrtského //Kailása//), nejvyšší hora v pásu Transhimálaje (6 714 m), na území *Tibetu nedaleko jezera Mánasaróvar, posvátná jak pro vyznavače *hinduismu, tak *buddhismu, *džinismu*bönismu. Symetrický čtyřboký vrchol Kailásu uprostřed prameniště čtyř velkých asijských řek Sindu, Satladže, Karnáli a Cangpa (Brahmaputra). Je opředená bezpočtem *legend a uctívaná jako sídlo bönistického božstva Tiselhacän. V hinduistické *mytologii považována za legendární sídlo boha pokladů Kubéry a nebeský ráj boha *Šivy, představující duchovní střed *světa; pro tantrické buddhisty je příbytkem božského Čakrasanvary (tibetsky: Demčhog), ztělesněním nejvyšší blaženosti; podle džinistů na jejím vrcholku dosáhl zakladatel nauky Ádinátha (Ršabhadéva) *nirvány. Vstoupit na svahy svaté hory je podle dávné tradice vážný *hřích, avšak pěší pouť kolem ní (asi 52 km) představuje posvátný *rituál přinášející zdar.$Svou majestátní pozicí budí oprávněnou představu, že je jakousi „osou světa“ //(axis mundi)// či „hřídelí *vesmíru“. Nejčastějšími metaforickými tibetskými přízvisky Kailásu jsou Gangrinpočhe //(gangs-rin-po-čhe)//, doslova „Velevzácný ledovec“ či Tisegangri //(ti-se-gangs-ri)//, doslova „Tise, ledovcová hora“. (Jan Filipský, Josef Kolmaš)