kalendář kombinující poznatky o lunárním i solárním cyklu. Podle *lunárního kalendáře //(nung-li)//, užívaného již dynastií *Šang (16.–11. století př. n. l.), rok začíná o druhém novoluní po zimním slunovratu. Dělí se na dvanáct *měsíců (//jüe//; též „měsíc na nebi“) střídavé délky 30 a 29 dnů, rozdíl se dorovnává jednou za dva až tři roky vložením přestupného měsíce. Měsíc se zprvu dělil na tři desetidenní etapy //(sün)//; ve 4. století byl z římských zdrojů přejat sedmidenní týden. Den (//ž’//; též „*slunce“) bylo *zvykem dělit do dvanácti dvouhodin //(š’-čchen)//. Podle *solárního kalendáře //(jang-li)// se rok dělí na 24 čtrnáctidenních období, zahájených 4. února. Jejich názvy je charakterizují: Začátek jara, Dešťová voda, Probuzení hmyzu, Jarní rovnodennost, Průzračný jas, Obilné deště atd. Dalšími předěly roku jsou svátky, zejména Svátky jara (lunární Nový rok), Svátky průzračného jasu //(čching-ming)//, Svátek dračích člunů //(tuan-wu)//, Svátek podzimního úplňku (//čung-čchiou//, doslova „střed podzimu“), Svátek rýžové kaše //(la-pa)// aj. V moderní době se k nim přiřadil Svátek práce a oslavy založení *Čínské lidové republiky (ČLR) (1. října).$Rok se již v nejstarších *kronikách počítal v rámci stávající panovnické éry. Analogický počátek od založení *Čínské republiky (1912) se dosud užívá na *Tchaj-wanu, vedle stále běžnějšího křesťanského *letopočtu (čínsky: //kung-jüan//, „obecný, veřejný“), na který důsledně přešli v ČLR. V hovoru se však běžně odkazuje na rok 1949 (osvobození – //ťie-fang//) a rok 1979 (otevření se – //kchaj-fang//), jako by šlo o počátek ér. Datování podle éry se běžně kombinovalo s jiným systémem, založeným na šedesátiletém cyklu. Ten je sestavený z postupující kombinace dvanácti a deseti jednotek, jmenovitě dvanácti nebeských kmenů //(tchien kan)// a deseti zemských větví //(ti č’)//; na šedesátce se cyklus završí a opakuje. Řada nebeských kmenů, ale i dvouhodin, se často nahrazuje zvířetníkem (krysa [rok 2008], buvol, tygr, králík, drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes, vepř), který může označovat jak roky, tak hodiny, dny a měsíce.$Na konci 19. století se proti tradičnímu kalendáři zvedl hlas reformátorů, kteří v něm spatřovali jednu z překážek modernizace. Navrhovali začátek éry od *Konfucia nebo *Žlutého císaře, což bylo stejně, ne-li více zpátečnické. Po *Sinchajské revoluci (1911) byl přijat *gregoriánský kalendář. Pouze hlavní lunární svátky byly tolerovány, avšak přejmenovány a oproštěny od všech „pověrečných rysů“. Kontroverze vyvrcholila v letech 1928–1935 vládními zákazy tisknout a šířit lunární kalendáře a almanachy. Veřejnou *pasivní rezistenci však stát nedokázal zlomit a roku 1935 jeho tlak ustal. Po vyhlášení ČLR (1949) komunisté přijali solární kalendář, s ohledem na rolnictvo však souběžný tradiční kalendář tolerovali. (Lucie Olivová)