kalendáře *Mezoameriky mapující sluneční rok, lunární rok, oběhy Venuše a některé další vnímatelné jevy, stejně jako nadpřirozené a *rituální cykly, jejichž hlubší základy zůstávají dosud nepoznány. Kalendář hrál zásadní roli v umění předpovědi a *věštění a rovněž v registraci náboženských oslav. Nejpropracovanější kalendářní data ve starém Mexiku a Guatemale nacházíme u klasických *Mayů, zhruba v letech 600 až 900 n. l., avšak doklady o užívání kalendáře v Mezoamerice sahají snad až do 6. století př. n. l.$//Dvěstěšedesátidenní almanach:// Cyklus čítající 260 dní, příznačný pro celou Mezoameriku, nejstarší a nejdůležitější, je do dneška v platnosti pro některé etnické skupiny Guatemalského náhoří a mexického státu Oaxaca. V tomto kalendáři se kombinují názvy dní dvacetidenního *měsíce s třinácti denními čísly: tedy 260 dní je rozděleno do třinácti měsíců po dvaceti dnech; jako zvláštnost mohou být chápány „týdny“ tvořené třinácti dny. Dny „týdne“ se označovaly čísly od 1 do 13. Lze říci, že tento almanach byl svéráznou kombinací dvacetidenních měsíců a třináctidenních týdnů. „Počet 260“ nemá zjevně žádný vztah k astronomickým ani agrikulturním událostem. Byl pravděpodobně „stvořen“ porodními bábami k určení data narození. Tato forma mezoamerického kalendáře měla v různých jazycích různé názvy, většina jich zmizela; nejznámější je //tzolkin//, „posvátný rok“, termín vymyšlený archeology. *Aztékové používali výrazu //tonalpohualli//, byl-li registrován knižně //tonalamatl//. Žádná jiná kniha v Mezoamerice nebyla pro věštce tak závažná: almanach byl příručkou výkladu budoucnosti a každý jeho den a číslo byly východiskem pro astrologicky založenou interpretaci. Každý z dvaceti dnů byl spjat s nadpřirozeným *patronem.$Souběžně s almanachem byl užíván kalendář o 365 dnech, odpovídající přibližně solárnímu roku, postrádal však přestupné dny nutné pro dlouhodobou přesnost tropického roku; tento kalendář, v mayské oblasti nazývaný //haab//, „vágní rok“, jak se domnívají archeologové, byl členěn do 18 period o 20 dnech plus dny „bezejmenné“, dny „nešťastné“, tvořící „krátký“ devatenáctý měsíc nazývaný //uayeb// (rok o 360 dnech se nazýval //tun//). Analogicky tomu bylo ve středním Mexiku. Vzájemná „interakce“ tzolkinu a haabu vytváří „kalendářní kolo“ či dvaapadesátiletý cyklus, což obnáší 18 980 dní. Tedy: z jejich kombinace vyvstává opakování daného data; Aztékové reprezentují „kalendářní kolo“ jako //xiuhmolpilli//, „svazek let“: počátek nového cyklu byl spjat s *obřadem tzv. Nového ohně. Trasování delších časových intervalů vyžadovalo jiný typ kalendáře: jeho nejvýmluvnějším dokladem je tzv. //dlouhý počet// Mayů (sahající zřejmě v Mezoamerice do pozdního předklasického období), jenž registruje úhrnný počet dní, uplynuvších od mytického nulového bodu, korelovatelného (podle novějších prací) s 2. srpnem 3114 př. n. l. (0.0.0.0.4 Ahau 8 Cumku). Můžeme shrnout, že *mayský kalendář byl exponován různými systémy (dlouhý počet, tzolkin, haab), k nimž později přistupuje „krátký počet“ či registrace podle dvacetiletí, //katunů//; lze mluvit o katunovém okruhu či katunovém koloběhu nebo katunovém počtu //(u kahlay katunob)//, jenž se prosazuje snad několik století před španělským záborem. V této souvislosti není možná bez zajímavosti, že *stéla C z *lokality Quiriguá zmiňuje samotné datum *stvoření. Jak již bylo naznačeno, Mayové používali zvláštního *měsíčního kalendáře, jehož prvky, „měsíce“ obnášely 29 nebo 30 dní. Všechny dny měsíce byly označeny řadovými čísly, přičemž se první den – podobně jako v dvacetidenním měsíci – značil nulou. Po šesti lunárních měsících končil měsíční půlrok a po něm nastával první lunární měsíc. Přesnost mayských lunárních propočtů je ohromující, jak dokládají nápisy v *Copánu a *Palenque. Při zkoumání nápisu jedné copánské stély vznikla dokonce domněnka, že Mayové museli znát Metonův cyklus objevený v Řecku v 5. století př. n. l. Tak velkou přesností se vyznačoval jejich lunární kalendář. Dodejme, že Mayové používali ještě další kalendář; podle něj měl rok 584 dnů, což je doba jednoho zdánlivého oběhu planety Venuše, nemluvě o různých „asociačních“ podobách členění *času, jakými byli tzv. //Vládcové noci// (spjatí s devíti rovinami podsvětí) nebo – kontrastně – //Ptáci dne//, asociovatelní s třinácti úrovněmi nebe, podobách, jež v různých obměnách nacházíme po celé Mezoamerice.$A tak běžná představa o mayské posedlosti časem, speciálně *chronologií, není zcela nemístná: chronologické údaje jsou vskutku závaznou součástí veškerého hieroglyfického materiálu; bez nich by byla konstrukce vnitřních, hieroglyficky založených dějin mayského kulturního areálu, zejména doby pozdně klasické, nepředstavitelná: právě chronologická data, ať kalendářní, nebo čistě astronomická, stojí na počátku úspěšné dešifrace mayského hieroglyfického písma (*písmo předkolumbovské Ameriky). (František Vrhel)