*národ mongolského původu žijící v Kalmycké autonomní republice Ruské federace v počtu kolem 174 000 lidí; žijí též v Mongolsku jako *Ojrati (205 000) a v čínské autonomní provincii Sin-ťiang, zde jsou nazýváni *Džúngaři, Forguti, Ojrati podle názvů původních etnik (139 000). *Jazyk (*kalmyčtina) patří do *mongolské větve *altajské jazykové rodiny. Kalmykové přišli do středoasijských *stepí jako potomci Ojratů a byli hlavně kočovní pastevci dobytka; počátkem 17. století odešli spolu s Forguty, žijícími ve stepích východního Turkestánu, na západ, až do stepí při dolním toku Volhy, kde se usadili a vytvořili zde patriarchální buddhistické *společenství polonomádských pastevců. Na pozvání čínského dvora v roce 1771 se přibližně 300 000 Kalmyků vydalo zpět do Střední Asie, avšak cíle dosáhla sotva třetina. Usadili se v mongolských stepích. Hlavní část Kalmyků však zůstala v oblasti při dolním toku Volhy a na pobřeží Kaspického moře, kde si na počátku 20. století osvojili základy *zemědělství a začali rozvíjet svou národní kulturu, vědu, umění a literaturu.$V období mezi světovými *válkami existovala Kalmycká autonomní oblast (od roku 1935 ASSR). Mezi lety 1943–1957 byli Kalmyci (stejně jako řada jiných národů jihu Ruska a Kavkazu) vysídleni v souvislosti s údajnou *kolaborací s nacisty na Sibiř. K návratu etnika do vlasti a obnovení jejich politické *autonomie na bázi *republiky došlo v roce 1957. V současnosti je Kalmycká republika specifickou součástí Ruské federace, usilující o návrat k asijským kořenům a revitalizaci kalmyckého jazyka. Věřící jsou (jediní evropští *autochtonní) *lamaisté, dále i *pravoslavní a malá část se hlásí k *islámu. (František Bahenský, Zdeněk Tvrdý)